Král Jan (Shakespeare): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: ru:Король Иоанн
m typo
Řádek 3:
== Obsah ==
{{Spoiler}}
Richard I., taketaké známý jako Geoffrey Plantagenet, nebo jako Richard Cordelion je zabit mužem jménem Austria. V poslední Richardově vůli stojí, že jeho bratr Jan se má stat nástupce anglického trůnu. Vdova po Richardovi, Constance, cítí, že by se novým králem měl stát Richardův dospívající syn Artuš. Constance apeluje na krále Francie, Filipa, aby jí pomohl se zbavit Jana a dostat Artuše na trůn.
 
Oba králové a jejich armády bojují proti sobě, aby dokázali kdo je pravý vládce Anglie Hubertovi, vůdci v [[Alžír]]u. Hubert nemůže být přesvědčen a namísto nabídek uzavírá dohodu s princem Luisem, který si bere Blanku, dceru Richarda I. a neteř krále Jana. Králové souhlasí a je uspořádána svatba, věno zahrnuje některé odlehlé britské ostrovy a mír mezi králem Janem a Filipem. Aby byl uspokojen Artuš apředevšíma především jeho matka Constance, král Jan jmenuje Artuše Vévodou z [[Britské ostrovy|Británie]] a hrabětem z Richmondu. Constance neoceňuje žádný z těchto titulů, jelikož chce za každou cenu Artuše králem. Mizera (jméno, také nemanželský syn) neschvaluje svatbu a tituly a má strach, že z toho vzejdou špatné věci.
 
Ve svatební den kardinál Pandulph (papežský legát) a oznamuje králi Janu papežskou prosbu o jmenování arcibiskupa z Cantebury, kterého papež vybral. Král Jan nesouhlasí a nadále neposlouchá papeže. Výsledkem je exkomunikace krále Jana. Ze strachu před papežem, král Filip ruší svůj mír s Janem a válka vypuká znovu. Během bitva Mizera zabije Austria (jako pomstu za smrt svého otce Richarda I.). Král Jan dobývá Alžír, zajme Artuše. Jan nařizuje Hubertovi návrat do Anglie s Artušem a rozkazem ho popravit, doufaje tak v právoplatnost svého královského titulu (připomíná Richarda III.). Pandulph navrhuje prince Luisovi, aby se pokusil stát anglickým králem, hraje tak hru s anglickou veřejností a s její pohoršením nad budoucí vraždou Artuše, která určitě přijde.
 
Hubert se pokouší vypálit oči Artušovi, ale nemůže (nevysvětlitelná změna plánu od původní vraždy). Králi oznamuje, že Artuš je mrtvý. Angličtí lordi odsuzují tento akt a snaží se získat pomoc prince Luise proti králi. Ze smutku unesení a smrti syna umírá Constance. Královna Elinor tákétaké umírá, kvůli nespecifikovaným důvodům. Hubert poté oznamuje Janovi, že Artuš je naživu, aby ho obveselil, co ale není nikomu známo, Artuš skočil z hradeb zabil se. Král Jan se kaje Pandulphovi a usmiřuje se s církví. Následuje válka na anglické půdě, kterou vede Mizera a chová se jako král, zatímco Jan onemocněl a je neschopný rozhodovat. Mizerova armáda vítězí v rozhodující bitvě. Umírající Francouz, Melun, varuje anglické lordy, že Luis je zradí jakmile bude po válce, takže angličtí lordi změní opět stranu a přejdou zpět k Janovi. Odpočívající v klášteře, je král Jan otráven mnichem, který umírá když pro Jana následně ochutnává jídlo. Syn krále Jindřich se objevuje na scéně (čtvrté nárokování titulu krále) právě ve chvíli smrti svého otce. Pandulph přesvědčí Francouze, aby ukončili válku a vrátili se do [[Francie]]. Jindřich je korunován novým králem. Časový interval je od roku [[1210]] do roku [[1216]] n.l. Král Jan také podepsal [[Velká Listina svobod|Velkou Listinu svobod]], což Shakespeare vůbec neuvádí.
{{Endspoiler}}
== O díle ==
Shakespeare se v tomto díle zabývá vládou krále [[Jan anglický|Jana anglického]], který vádnulvládl v letech [[1199]]-[[1216]]. Byl synem [[Jindřicha II.]] a [[Eleanor Akvitánská|Eleanory Akvitánské]] a otcem [[Jindřicha III.]] Věří se, že Shakespeare napsal „Krále Jana” v polovině devadesátých let [[16. století]], ale vydáno bylo až roku [[1623]].
 
Shakespearovo dílo má blízký vztah k předchozí hře „Problematická vláda krále Jana“. Spousta učenců věří, že toto dílo nasměrovalo styl jakým Shakespeare psal. Avšak je tu i odlišný názor, který tvrdí, že Král Jan je pouze rekonstruovanou verzí předchozí hry (například E. A. J. Honigmann, Peter Alexander).
 
Roku [[1598]] byla hra již napsána, jelikož se o tom zmiňuje [[Francis Meres]] v seznamu Shakespearových her pro tento rok. DřivějšíDřívější představení nejsou zaznamenána.
 
Ve viktoriánské Anglii byla hra velice oblíbena a seděla viktoriánskému stylu. Do dnešních dob ztratila na popularitě a je asi nejméně známou Shakespearovou historickou hrou a hraje se jen zřídka.