Michail Ivanovič Glinka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: az:Mixail Qlinka
m typo
Řádek 24:
''Život pro cara'' je jeho první velká opera, která ho povýšila do povědomí mnoha ruských skladatelů své doby. Dílo se původně jmenovalo ''Ivan Susanin'', ale sám Glinka ho později přejmenoval. Děj se odehráva v období kolem roku [[1612]], kdy se mladý ruský rolník Ivan Susanin obětuje svůj život pro cara před zachráněním skupiny záškodnických Poláků. Sám car sledoval pracovní pokrok a později dokonce požádal pozměnění titulu. Toto dílo sklidilo velká úspěch už při své premiéře, která se konala 9. prosince 1836 pod vedením Catterio Cavose, který napsal operu ve stejném stylu ve své rodné Itálii. Ačkoli je tato opera spíše italská než ruská dokázal její autor velmi dobře zacházet s recitáty, čímž se s opery stává nádherné dílo, které inspirovalo orchestrální práce několika předních ruských skladatelů pozdější doby. Sám car ho za toto dílo odměnil honosným prstenem, který měl cenu minimálně 4000 rublů.
[[Soubor:Mikhail Glinka by Ilya Repin.jpg|thumb|Obraz od [[Ilja Repin|Ilji Repina]] zobrazující zabraného Glinku do komponování. Tento portrét byl dokončen až po jeho smrti (v roce [[1887]]).]]
V roce [[1837]] přijal místo instruktora Carského kostelního sboru, s ročním platem 25000 rublů a s ubytováním. V roce [[1838]] se na carův příkaz vydal na Ukrajinu s cílem naléstnalézt nové hlasy pro pěvecký sbor. Za 19 nováčků, které Glinka sehnal, získal od cara 1,500 rublů.
 
Brzy poté začal s komponováním své druhé opery: ''Ruslan a Ludmila''. Proti tomuto dílu však byla uspořádáno spiknutí [[básník]]em Konstantinem Bakhturinem a nevelkou skupinkou jiných hudebníků, což mělo za násedek dramatický zmatek a to i přesto, že byl Bakhturin v té době tvrdým alkoholikem. Toto spiknutí však nebylo spravedlivé, jelikož je kvalita této opery rozhodně vyšší než již zmiňované opery ''Život pro cara''. Kouzlo v tomto díle spočívá v autorově umění skvěle zapojit do opery lidové písně a melodie a to dokonce i orientální, čímž se stává tato práce ve své době jedinečná. Je pravda, že je zde cítit znovu vliv Itálie na autora, ale tato opera je rozhodně více ruská, než předchozí. Když [[9. prosinec|9. prosince]] [[1842]] vytvořil tuto operu, setkávala se nejprve s chladným přijetím, ačkoli se stala následně velice populární.