Údolí Káthmándú: Porovnání verzí

Toto rozlehlé údolí, ležící pod vrcholky [[Himaláje|Himalájí]] v centrální části [[Nepál]]u, se při stoupání ranní mlhy doslova mění v mýtické místo. Zahrnuje oblast tří vlastních měst – '''Káthmándú''', '''Pátan''' a '''Bhaktapur'''. Údolí je od nepaměti hlavním náboženským a kulturním centrem země. Není divu, že bylo v roce 1979 zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví [[UNESCO]].

 

Celý [[Nepál]] leží ve velmi výhodné poloze. Z jedné strany je sousedem s [[Indie|Indií]] a z druhé strany s [[Čína|Čínou]]. V historii tedy hrálo Údolí Káthmándú úlohu důležitého obchodního centra na cestě spojující tyto dvě země. Zároveň však uzavřenost mezi horskými masívy dokázala tuto oblast uchránit před cizími vlivy, tudíž je její kultura plně zachovaná.

 

Káthmándská kotlina se rozkládá 1300 m. n. m. pod himalájskými vrcholky. Je pozůstatkem [[horské jezero|horského jezera]], z nějž téměř před 10 000 lety vytekla voda jižní soutěskou Čóbar. Geologové se domnívají, že odtok byl způsoben zemětřesením, ale hluboce věřící obyvatelstvo si jev vykládá

po svém. Denně můžeme být oslněni pannenskou krásou krajiny a kulturním svérázem údolí, které zaujímá cca 656 km2.

 

 

Choval se převážně skot a buvoli, přičemž tato zvířata lidé nevyužívali k orbě ani jako zápřahů dvoukolových kár. Na vysoké úrovni byla také řemesla, obyvatelé vynikali ve zpracování kovů, tkalcovství (vlněné pokrývky), dřevořezbě a hrnčířství. Z tmavé hlíny se na hrnčířském kruhu vyráběla zdobená keramika, hlína byla také vhodná pro vypalování trvanlivých cihel. Ty se staly osvědčeným stavebním materiálem (mimo dřevo či kámen).

 

Je známo, že nejstarší obyvatelé údolí již před počátkem našeho letopočtu uctívali '''indická božstva''' ([[Višna|Višnu]], [[Šiva|Šivu]] a některá ženská božstva). Ale stopy vlastních náboženských kultů a představ jsou dodnes patrné v [[nepál]]ském [[buddhismus|buddhismu]]

 

Obyvatelé Káthmándského údolí jsou odedávná označováni jako ''Névárci'', a také jsou jeho nejvýznamnější složkou. Dodnes jsou příkladem symbiózy dvou hlavních státních náboženství, a to [[buddhismus|buddhismu]] a [[hinduismus|hinduismu]].

 

a pak znovuusazení Liččhavských vládců. Obnovení '''Liččhavské dynastie''' přineslo království všestranný prospěch. Obnovily se stavby zavodňovacích zařízení, po obchodních cestách znovu putovaly karavany plné zboží a bohatly [[buddhismus|buddhistické]] kláštery. Vláda [[Liččhaviů]] trvala snad

do roku 877 n. l. .

 

Pro období dalších 250 let nejsou dochovány žádné historické prameny. Dalšími vládci této oblasti se stali '''Thákurové''' a '''Mallové'''. Zdá se,

a cílevědomí '''Ghurkové'''. Společnost je stále rozdělena na kasty, teprve v roce 1990 musel dosud absolutistický panovník pod tlakem nepokojů připustit demokratičtější systém více stran. A tak se tedy až tohoto roku konaly 1. volby.

 

V údolí Káthmándú se nachází celosvětově proslulých ''7 skupin památek, staveb a zahrad'', které jsou ukázkou nepálské architektury. Za vlády Liččhaviů byly rozkazy vydávány ze tří paláců – '''Managrha''', '''Kailásakutabhavana''' a '''Bhadrádivásabhavana'''. Managrha by snad měl být dnešním '''Mangalbázár''' v Pátanu, ale není to jisté. Čínské prameny z období krále ''Naréndradévy'' se zmiňují o Kailásakutabhavana jako o velkolepé mnohaposchoďové stavbě, ve které mohli být tisíce lidí. V rotích nádvoří byly čtyři pavilony, které chránily krásné skulptury zdobené perlami a drahými kameny. Trůn měl podobu lva, byl zdoben též perlami, klenoty z křišťálu a perleti, korálů a jantaru. Doloženo je také, že král měl na sobě náušnice

ze zlata a jadeitu. Středem sálu se táhl koberec z květin. Palác měl zřejmě i vodárnu, ta byla sedmiposchoďová, měla měděnou střechu a stála uprostřed dvora. Zdobily ji balustrády, sloupy a chodby pokryté [[mozaika|mozaikou]] z drahokamů. U základů věže se z hrdel zlatých lvů chrlila voda. Dále

je zmíněn zlatý krokodýl, z jehož chřtánu se valil vodotrysk.

 

 

*Dále se na území Káthmándské kotliny stavěli chrámy zasvěcené nejrůznějším bohům. Jednou z nejslavnějších [[buddhismus|buddhistických]] staveb je '''Svajambhúnáth'''. Na jeho čtyřech štíhlých věžích jsou namalovány [[Buddha|Buddhovy]] věčně bdící oči. Je známý také jako ''opičí chrám'' (díky množství opic v okolí). Leží tři kilometry od města a tyčí se 77 metrů nad údolím.

*'''Dakshinkali – chrám Hindu Goddess''' a významné putní místo Hindů. Návštěvníci navštěvují chrám kvůli modlitbám, ale obětují zde i zvířata ve jménu bohyně. Leží uprostřed lesa, 16 km od města.

*'''Changunavajan''' je chrám ve stylu ''pagody'', jenž je považován za jedno z největších uměleckých dědictví 5. století. Leží na konci údolí.

*Hlavním městem [[Nepál]]u a centrem údolí je dnes [[Káthmándú]], které tvoří tři kdysi samostatné státy (Pátan, Káthmándú a Bhaktapur). Jejich jedinečné bohatství spočívá v množství paláců a chrámů. Centrem každého z těchto měst je '''Dárbárské náměstí''' se sochou krále na vysokém sloupu. Kolem náměstí stojí stavby, chrámy a pagody s velkolepým zlacením a bohatou [[filigrán]]skou dřevořezbou na dveřích, oknech a balkonech.

*Tradičním uměním je zde '''řezbářství''' a '''sochařství''', které se až do 7. století rozvíjelo zcela pod vlivem výtvarných škol indického '',,Zlatého věku,,''. Odlišnost se začala projevovat až později. Dochovali se nám kamenné sochy, reliéfy a bronozové a terakotové figurky světského charakteru. Tyto sošky nám posloužily jako významný zdroj informací, co se týče tradičního oblékání. Podle všeho se obyvatelé oblékali do jediného kusu látky volně ovinutého kolem těla, neboť šité šaty v této oblasti neznali. Na mužských figurkách rozeznáme kalhoty, ženský oděv zakrývá horní části těla, kde zřetelně vynikají masivní diadémy, náušnice a náhrdelníky.

*Liččhaviové stavěli elegantní ''votivní sloupy'', jejichž hlavice zdobí Višnovy či Šivovy symboly. V 7. století se patrně pod vlivem ''bráhmanských kultů'' začalo objevovat i antropomorfní zobrazení [[Buddha|Buddhy]] jako ''Šákjamuniho''. Nejstarší dochovanou sochařskou památkou je '''kamenné lingam''' (před 5. stoletím), které nalezneme v chrámu Pašupatináth.

a ''tórany'' (půlkruhové portály nad vstupními dveřmi. Na střešních trámech můžeme spatřit kopulující páry, které mají vylekat pannenskou bohyni přibližující se k zemi v podobě blesku.

 

Mimo krásné vrcholky [[Himaláje|Himalájí]] se lidé ubírají k '''Tatopani''', což jsou horké prameny. Krásy lesů v okolí '''Pulchowki''' jsou vhodné

pro pěší turistiku. Na vrcholku této hory nalezneme [[buddhismus|buddhistickou]] svatyni. Dále se v blízkosti Pulchowki nachází '''Godavari''' – krásná botanická zahrada.

 

* VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Stručná historie států: Nepál. 1. vydání. Praha: Libri, 2008. 125 s. ISBN 978-80-7277-383-1

* J. FILIPSKÝ, B. KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, J. MAREK, S. VAVROUŠKOVÁ. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky. 1. vydání. Praha: NLN, s. r. o. (Nakladatelství Lidové noviny), 2003. 471 s. ISBN 80-7106-647-8

* KUČERA, David. eCesty – e-časopis o nezávislém cestování [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.ecesty.cz/cestopisy/1998cks/07nep03_kathmandu.htm

 

{{Světové dědictví - Nepál}}