Basileios II. Bulgaroktonos: Porovnání verzí

Basileios nezapomínal ani na své západní državy v [[Itálie|Itálii]]. Během první poloviny císařovy vlády byly italské provincie soustavně napadány muslimy ze [[Sicilský emirát|Sicílie]]. Rozsáhlé oblasti byly vypleněny a vylidněny. Jelikož Arabové svými nájezdy postupně ohrožovali i střední Itálii, západořímský císař [[Ota II.]] se rozhodl s touto hrozbou vypořádat a dokonce vpadl roku 982 na území byzantské Itálie, přičemž Byzantinci neodporovali a nebránili císaři v postupu proti Arabům. Ota však utrpěl porážku a byl přinucen stáhnout se zpět. V roce 986 pak byla Gerace v [[Kalábrie|Kalábrii]] dobyta muslimy a roku 988 padla [[Cosenza]]. V letech 1002 až 1004 Arabové vážně ohrožovali město [[Bari]], hlavní byzantskou výspu na italské pevnině, pouze zásah [[Benátská republika|Benátek]], které byly Basileiovým spojencem, přispěl k tomu, že město nepadlo. Roku 1009 pak byla Cosenza dobyta zpět.

 

 

Arabové si i přesto po celé léta počínali v Itálii zcela troufale a to i přesto, že do Itálie byli posíláni přední císařští velitelé a postupně byla výrazně rozšířena posádka v Bari. Byzantincům se nakonec dostalo podpory nejen od města [[Pisa|Pisy]], ale i od [[Umajjovci|Umajovců]], vládnoucích v jižním Španělsku, kteří byli v nepřátelství s Araby na Sicílii a ze severní Afriky. Basileios se snažil zastavit útoky Arabů i diplomaticky, posílal jim četné dary či úplatky. Avšak krom arabských útoků sužovala byzantskou správu i rebelie bohatého občana s Bari Melase. Ten vedl roku 1009 povstání proti katepanovi Janu Kukuovi. Revolta sice byla následujícího roku potlačena, ale později vypuklo povstání znovu a bylo potlačeno až roku 1017. Melas se proti byzanci dokonce spojil s lombardskými městy a Normany. Po vítězství nad Normany začal císař Basileios připravovat invazi, která měla opět připojit Sicílii k říši. Bohužel než mohla být uskutečněna, císař 15. prosince roku 1025 zemřel.