Escherichia coli: Porovnání verzí

'''''Escherichia coli''''' (původním názvem ''[[Bacterium coli]]'') je [[gramnegativní]] [[fakultativně]] [[anaerobní]] [[spory]] netvořící tyčinkovitá bakterie pohybující se pomocí [[bičík|bičíků]]. Spadá pod čeleď ''[[Enterobacteriaceae]]'', jež také zahrnuje množství patogenních rodů mikroorganismů. ''E. coli'' patří ke střevní mikrofloře teplokrevných živočichů, včetně člověka. Z tohoto důvodu je její přítomnost v pitné vodě indikátorem fekálního znečištění. Člověku je jako součást přirozené mikroflory prospěšná, jelikož produkuje řadu látek, které brání rozšíření patogenních bakterií

''E. coli'' je nesporotvorná tyčinka, jež se pohybuje pomocí bičíku. DosahujeBakterie dosahuje délky 2–3 μm a šířky 0,6 μm. Některé druhy mohou tvořit slizovité obaly, jež jsou složeny z polysacharidů. Na svém povrchu nese dva typy [[fimbrie|fimbrií]]. PrvnímPrvní typemtyp fimbrií jsouse skládá z kyselého hydrofobního proteinu tzv. '''F[[fimbrin|fimbrinu]]. antigeny''',Umožňuje ježbakterii sloužípřichytit kse pohybuna epitel hostitele a následně jej kolonizovat. Kolonizace je usnadněna vysokým počtem fimbrií prvního typu na buňku (100-1000 ks/buňka). aTyto fimbrie jsou složenyvysoce zantigenní, hydrofobníchjelikož bílkovin tzv. [[fimbrin|fimbrinu]]. Druhým typem fimbrií jsouobsahují tzv. '''[[sexF pili]]antigeny''', jež hrají důležitou úlohu při konjugaci.

''E. coli'' je [[fakultativní]] [[anaerobní|anaerob]], tj. využívá respirační i kvasný [[metabolismus]] ([[fermentace]]) pro přísun energie. Většinou''E. secoli'' jednájako o[[chemoheterotrofie|chemoheterotrof]] je schopná využívat množství cukrů i aminokyselin jako zdroj uhlíku, nejrychleji však roste na [[prototrofGlukóza|prototrofyglukose]]. Za anaerobních podmínek ''E. coli'' jeutilizuje schopnáglukosu utilizovatza vzniku [[laktosalaktát|laktosulaktátu]] za vzniku, [[sukcinát|sukcinátu]], [[acetát|acetátu]] i [[ethanol|ethanolu]]., ProdukujeZa aerobních podmínek je glukosa využita efektivněji a konečnými produkty je především oxid uhličitý. ''E. coli'' produkuje [[indol]], avšak neroste na [[citrát|citrátu]] a neprodukuje [[sirovodík]]. Je [[katalasa]] pozitivní, [[oxidasa]] negativní. Těchto vlastností se využívá při její identifikaci pomocí tzv. [[Enterotest|Enterotestu]] <ref name=silhankova> Šilhánková L., Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology, ACADEMIA, 2002. ISBN 80-200-1024-6.</ref>. ''E. coli'' je schopná růst za teploty 8°C-48°C, avšak optimální teplota je 37°C. Rozsah pH pro růst je pH6-pH8<ref name=miami/>.

[[Soubor:Shiga toxin type 2 (Stx2) from from Escherichia coli O157-H7 PDB 1r4p.png|130px150px|thumb|right|[[shigella toxin]] ''E. coli'' (podjednotka A-červeně, podjednotka B-modře)]]

EHEC ''E. coli'' stejně jako EPEC je schopen adheze na stěny endotelu. Na rozdíl od EPEC ''E. coli'' se však EHEC váže na endotelie tlustého střeva a produkuje zde toxin, tzv. [[shigella toxin]], či jinak zvaný [[verotoxin]]. Verotoxin je zodpovědný za poškození sliznice tlustého střeva, což vede ke krvavým průjmům. Onemocnění, jež tento kmen způsobuje se nazývá [[hemoragická kolitida]]. U některých pacientů může dojít k poškození ledvin a onemocnění přechází do [[hemolyticko-uremický syndrom|hemolyticko-uremického syndromu]] ([[HUS]]), jež bývá smrtelný. Zdrojem infekce je infikované hovězí maso. Identifikace EHEC ''E. coli'' se opírá o unikátní neschopnost utilizivat [[sorbitol]]<ref name=bednar> Bednář M., Fraňková V., Schindler J., Souček A., Vávra J., Lékařská mikrobiologie, Marvil, 1996.</ref>.<br />
Jedním ze zástupců kmene EHEC je sérotyp '''''E. coli'' O157:H7'''. <br />

Tento sérotyp byl poprvé izolován r. 1922 na univerzitě ve Stanfordu (USA) z lidské stolice . ''E. coli'' K-12 se nejprobádanějším zástupcem ''E. coli'' vůbec. Důvodem je jednak přítomnost [[lysogenie|lysogenního]] [[bakteriofág|bakteriofága lambda]] v bakterii, jednak široká vybavenost ''E. coli'' K-12 množstvím [[plasmid]]ů, což dává široké možnosti pro využití v genovém inženýrství.

Fluorochinolony jsou antibiotika, jež inhibují [[replikace|replikaci]] bakteriální [[DNA]]. Pokud si bakterie na ně vyvine rezistenci, může se jednat o dva různé mechanismy. Nejčastějším je tzv. [[eflux|efluxu]] tj. po tom, co se antibiotikum dostane do bakteriální buňky, je pomocí membránových pump tzv. porinů vyčerpáno zpět do mimobakteriálního prostoru. <br />
Druhým způsobem, jak se bakterie brání působení fluorochinolonů je pozměnění ([[methylace]], [[adenylace]]) jejich cílových struktur, tedy enzymů, jež jsou zodpovědné za replikaci bakteriální DNA. Tyto enzymy se nazývají [[DNA gyrasa]] a [[topoisomerasa IV]].<br />