Jan Dismas Zelenka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplňky |
m " |
||
Řádek 21:
Do vlasti se Zelenka vrátil pouze jednou, když pro velkolepé slavnosti korunovace [[Habsburkové|habsburského]] císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] českým králem na podzim [[1723]] napsal, nastudoval a provedl v [[Praha|pražském]] [[Klementinum|Klementinu]] rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého [[svatý Václav|Václava]] „Sub olea pacis et palma virtutis“ a orchestrální skladby (Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Concerto a 8 concertanti, Hipocondria).
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V r. [[1724]] mu v Louňovicích umírá otec. V r. [[1733]] jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, navzdory Zelenkovu očekávání královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, příznivce italské [[opera|opery]] a nového hudebního stylu. Ačkoli Zelenka byl do určité míry italskou operou rovněž ovlivněn, práce jeho nadřízeného, vyznačující se poněkud lacinou popularizací tohoto žánru, byla svou úrovní s významem činnosti českého skladatele nesouměřitelná. Zelenkovi byl přidělen pouze post tzv. "chrámového" skladatele. Navzdory této skutečnosti nadále usilovně pracuje. Lze se domnívat, že možná právě onen společenský neúspěch uvolňuje skladateli ruce pro svobodnou tvorbu a zasluhuje se tak nepřímo o rozsáhlé dílo jedinečných kvalit <ref>Vladimír Hirsch: [http://www.lounovicepodblanikem.cz/historie-fakta.php?ctg=21/ Opomíjený génius]</ref>. Věnuje se především práci na církevních skladbách (na 20 mší, z nichž posledních 6, označovaných jako "Missae ultimae" patří k vrcholům skladateklova odkazu, 3 rekviem, oratoria, Lamentace pro sólový hlas s komorním instrumentálním doprovodem, atd.).
Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především [[Johann Sebastian Bach|J. S. Bacha]], [[Georg Philipp Telemann|G. P. Telemanna]] a svého pravděpodobně jediného blízkého přítele, [[Johann Georg Pisendel|J. G. Pisendela]], houslisty a po jistou dobu kapelníka Drážďanského dvorního orchestru. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti a vychová řadu poměrně význačných skladatelských osobností té doby, jakými byli např. J. J. Quantz, J. G. Barter či J. G. Rollig.
| |||