Jan Dismas Zelenka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Život: opr, |
doplňky |
||
Řádek 15:
[[Soubor:Zelenka_pametni_deska_a_kostel.jpg|thumb|260px|right|Místo, na kterém stával Zelenkův rodný dům v Louňovicích pod Blaníkem, nyní pamětní deska)]]
Jan Dismas Zelenka se narodil 16. října 1679 v Louňovicích pod Blaníkem, kde se mu pod vedením jeho otce Jiříka Zelenky Bavorovského (1649-1724), louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání.
V roce [[1710]] či [[1711]] odešel do [[Sasko|saských]] Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely [[August II. Silný|Augusta Silného]]. Důvody jeho odchodu do Saska nejsou známé a často se o nich spekuluje v tajemných souvislostech. V roce [[1715]] obdržel od panovníka spolu s několika dalšími členy kapely finanční podporu na studium v Itálii, které však v Zelenkově případě není doloženo. V letech [[1716]]-[[1719]] studoval Zelenka ve [[Vídeň|Vídni]] u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka [[Johann Joseph Fux|Johanna Josepha Fuxe]]. Do vlasti se Zelenka vrátil pouze jednou, když pro velkolepé slavnosti korunovace [[Habsburkové|habsburského]] císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] českým králem na podzim [[1723]] napsal, nastudoval a provedl v [[Praha|pražském]] [[Klementinum|Klementinu]] rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého [[svatý Václav|Václava]] „Sub olea pacis et palma virtutis“ a orchestrální skladby (Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Concerto a 8 concertanti, Hipocondria).
Řádek 21 ⟶ 23:
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V r. [[1724]] mu v Louňovicích umírá otec. V r. [[1733]] jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, navzdory Zelenkovu očekávání královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, příznivce italské [[opera|opery]] a nového hudebního stylu. Ačkoli Zelenka byl do určité míry italskou operou rovněž ovlivněn, práce jeho nadřízeného, vyznačující se poněkud lacinou popularizací tohoto žánru, byla svou úrovní s významem činnosti českého skladatele nesouměřitelná. Zelenkovi byl přidělen pouze post tzv. "chrámového" skladatele. Navzdory této skutečnosti nadále usilovně pracuje. Lze se domnívat, že možná právě onen společenský neúspěch uvolňuje skladateli ruce pro svobodnou tvorbu a zasluhuje se tak nepřímo o rozsáhlé dílo jedinečných kvalit <ref>Vladimír Hirsch [http://www.lounovicepodblanikem.cz/historie-fakta.php?ctg=21/ Opomíjený génius]</ref>. Věnuje se především práci na církevních skladbách (na 20 mší, z nichž posledních 6, označovaných jako "Missae ultimae" patří k vrcholům skladateklova odkazu, 3 rekviem, oratoria, Lamentace pro sólový hlas s komorním instrumentálním doprovodem, atd.).
Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především
Zelenka trpěl chronickou srdeční nedostatečností. Zemřel v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech na její komplikace a na Štědrý den ráno je pochován. Jeho dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a nebylo možné je opisovat či vydávat (tento zákaz porušil ale např. Bachův syn [[Wilhelm Friedemann Bach|Wilhelm Friedemann]], když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat).
Řádek 36 ⟶ 38:
== Znovuobjevení Zelenkova díla ==
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v [[Čechy|Čechách]] se zasloužil nejprve svým upozorněním [[František Palacký]], fakticky pak [[Bedřich Smetana]], který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce [[1863]] uvedl jednu z orchestrálních suit. Do té doby to nebylo možné,
Zájem o Zelenkovu tvorbu vzrůstal zejména od konce 50. let [[20. století]]. Zásadní význam mělo v této souvislosti první provedení některých Zelenkových skladeb [[Milan Munclinger|Milanem Munclingerem]] a jeho souborem [[Ars rediviva]]. V letech [[1958]] - [[1960]] to byly tři triové [[sonáta|sonáty]] (koncem šedesátých let soubor Ars rediviva jako první provedl a poté i nahrál souborně všech šest těchto sonát), v roce [[1963]] Sinfonia concertante a v roce [[1969]] vynikající interpretace skladby "Lamentationes Jeremiae prophetae" ([[Kniha Pláč|Nářky Jeremiášovy]]) se sólisty [[Karel Berman|Karlem Bermanem]], [[Nedda Casei|Neddou Casei]] a [[Theo Altmeyer]]em. Všechny tyto skladby (v realizaci Milana Munclingera) byly zároveň u nás poprvé zachyceny na nahrávkách pro [[Supraphon]].
| |||