Glagolská mše (Janáček): Porovnání verzí

'''''Glagolská mše''''' (''Mša glagolskaja'') [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] je pokládána{{kdo?}}<!-- Kym je pokladana? --> za jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby. Je zpívána ve [[Staroslověnština|staroslověnštině]]. Dílo je mnohými zastánci v celosvětovém měřítku považováno za nevšední a obzvláště kvalitní{{Fakt/dne|20111002081724}}. Skladba čerpá z cyrilometodějského odkazu.

Metoda skladatelovy tvorby spočívá ve specifickém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, stejně jako v originalitě práce s vývojem a stavbou jeho jednotlivých částí. Glagolská mše je především ve vokálním projevu výsledkem dlouhodobého studia lidové hudby z hlediska [[Sémantika|sémantického]]. Skladatel zde s dospívá k pradávným kořenům slovanské hudební kultury a to nejen po stránce ryze hudební, ale též jazykové{{Fakt/dne|20111002081724}}.

Atmosféra je charakteristická svou syrovou zemitostí{{Fakt/dne|20111002081724}}. Hudba nám představuje člověka období konfrontace pohanství s nadcházejícím křesťanským věkem, tedy nacházejícího se ve stadiu přírodního typu víry, střetávající se s novým, spirituálním typem náboženství. Jeho chápání jakoby bylo kombinací obou těchto výbav, které ve skladbě směřují v organickou jednotu. Genialita a originalita tohoto díla spočívá především ve skladatelově schopnosti dojít ryze hudebními prostředky k autentickému obrazu oné doby, jakkoli živelné, avšak naplněné nepředstíranou opravdovostí{{Fakt/dne|20111002081724}} a to v ostrém kontrastu se současností, charakterizovanou ztrátou identity{{Fakt/dne|20111002081724}}. Jedná se o nadčasové dílo, stejně výmluvné v době svého vzniku i dnes{{Fakt/dne|20111002081724}}.