Závazek: Porovnání verzí

Uznání principu závazku je jedním ze základních a nezbytných předpokladů platnosti [[právo|práva]]. Závazek (''obligace'') je v právu [[Závazkový vztah|individuální vztah]] mezi dvěma či více ([[fyzická osoba|fyzickými]] nebo [[právnická osoba|právnickými]]) osobami, který [[dlužník]]a zavazuje vůči [[věřitel]]i k určitému plnění, což je povinnost něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět.<ref>§ 488 a 494 zákona č. 40/1964 Sb., [[občanský zákoník]] (dále jen „ObčZ“)</ref> Při neplnění se věřitel může svého oprávnění, tzv. [[pohledávka|pohledávky]], domáhat [[žaloba|žalobou]] proti dlužníkovi v prodlení.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo ''Obligace''</ref>

Závazek vzniká zejména uzavřením [[smlouva|smlouvy]], ale také způsobením [[škoda (právo)|škody]], [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodným obohacením]], případně i z jiných [[zákon (právo)|zákonných]] skutečností.<ref>§ 489 občanského zákoníkuObčZ</ref> Obsah závazku lze vždy změnit dohodou účastníků,<ref>§ 516 občanského zákoníkuObčZ</ref> automaticky se pak mění [[prodlení]]m dlužníka i věřitele;<ref>§ 517–523 občanského zákoníkuObčZ</ref> v době jeho trvání se také mohou změnit jeho účastníci, např. postoupením pohledávky jinému věřiteli, převzetím dluhu nebo tím, že k závazku přistoupí nový, resp. další dlužník.<ref>§ 524–534 občanského zákoníkuObčZ</ref> Kvůli větší jistotě věřitele jej lze zajistit i dalšími právními instituty, jako je např. [[smluvní pokuta]], [[ručení]] nebo [[uznání dluhu]].<ref>§ 544–558 občanského zákoníkuObčZ</ref> Závazek zanikne především splněním, ale také výpovědí, dohodou o jeho nahrazení jiným závazkem, jestliže se stane plnění nemožným, uplynutím doby, na kterou byl omezen, [[započtení]]m, [[narovnání]]m nebo splynutím, jestliže právo s povinností splynou v jedné osobě (např. dlužník zdědí pohledávku za svou osobou).<ref>§ 559–587 občanského zákoníkuObčZ</ref>