|
'''Ručení''', starším názvem '''rukojemství''', je jedním ze způsobů zajištění [[Závazek|závazku]], který spočívá v tom, že '''ručitel''', osoba vždy odlišná od [[dlužník]]a, na sebe vezme povinnost uspokojit pohledávku [[věřitel]]e, jestliže tak neučiní dlužník. Jde o dohodu mezi věřitelem a ručitelem, kterou vznikne nový závazek a ručitel se dostane do pozice velmi podobné dlužníkovi. Ručení se nejčastěji používá u [[úvěr]]ů a [[Půjčka|půjček]], u kterých věřitel jejich zajištění obvykle vyžaduje, protože dlužník není schopen ihned sám plnit.
Kvůli významným právním následkům, které má ručení vůči ručiteli, stejně jako kvůli doložitelnosti jeho existence, je zapotřebí ho vyjádřit vždy písemně.<ref>§ 546 zákona č. 40/1946 Sb., [[občanský zákoník]] (dále jen „občanský zákoník“„ObčZ“)</ref><ref>§ 303 zákona č. 513/1991 Sb., [[obchodní zákoník]] (dále jen „obchodní zákoník“„ObchZ“)</ref>
== Charakter ručení obecně ==
Ručitelský závazek je vůči závazku hlavnímu (závazku mezi věřitelem a dlužníkem) akcesorický a subsidiární. Jeho akcesorita, odvozenost, se projevuje především v tom, že pokud zanikne [[pohledávka]] věřitele, např. proto, že ji dlužník splní, zanikne tím automaticky i ručení. Zákonnými výjimkami je nahrazení zaniklého závazku dohodou závazkem novým,<ref>§ 572 odst. 1 občanského zákoníkuObčZ</ref> nebo zánik hlavního závazku v obchodněprávních vztazích, pokud k tomu došlo z důvodu nemožnosti plnění dlužníkem či zánikem dlužníka, [[Právnická osoba|právnické osoby]].<ref>§ 311 odst. 2 obchodního zákoníkuObchZ</ref> Dalším z projevů odvozenosti je to, že ručitel se vždy může zavázat k ručení v menším rozsahu, než je hlavní závazek, tedy že bude zajišťovat pouze část pohledávky věřitele, nikdy ale nemůže jistit více než činí dlužníkův [[dluh]].<ref name="Dvořák">Jan Dvořák: ''Občanské právo hmotné 2'', Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-473-4, str. 122–126</ref> Kromě toho ručitelovo postavení nikdy nemůže být zhoršeno jednostrannými úkony dlužníka, pokud ten např. svůj dluh [[Uznání dluhu|písemně uzná]], má to vůči ručiteli účinky jen tehdy, pokud by s tím souhlasil.<ref>§ 548 odst. 3 občanského zákoníkuObčZ</ref>
Subsidiarita ručení zase spočívá v tom, že věřitel může chtít splnění pohledávky po ručiteli až tehdy, když k tomu nejdříve a bezvýsledně vyzve dlužníka.<ref>§ 548 odst. 1 občanského zákoníkuObčZ</ref> V obchodněprávních vztazích ovšem platí, že předchozí výzvy není třeba, pokud je nepochybné, že dlužník svůj dluh nesplní.<ref>§ 306 odst. 1 obchodního zákoníkuObchZ</ref> Někdy může být v rámci ručení navíc dohodnuto tzv. „dobrodiní pořádku“, které znamená, že věřitel se na ručitele obrátí až tehdy, když se marně pokusí získat svou pohledávku po dlužníkovi [[soud]]ní cestou.<ref name="Dvořák" /> Věřitel má kromě toho vůči ručiteli tzv. informační povinnost, kdy mu musí na požádání sdělit aktuální výši své pohledávky,<ref>§ 547 občanského zákoníkuObčZ</ref> a ručitel může vůči němu naopak uplatnit všechny námitky, které by jinak mohl uplatnit dlužník.<ref>§ 548 odst. 2 občanského zákoníkuObčZ</ref> Pokud pak bude ručitel donucen splnit danou pohledávku za dlužníka, může poté po něm požadovat náhradu poskytnutého plnění.<ref>§ 550 občanského zákoníkuObčZ</ref> Toto právo na náhradu je majetkové a může se proto [[Promlčení|promlčet]] v obecné promlčecí lhůtě.<ref name="Dvořák" />
== Směnečné a šekové rukojemství ==
|
