Franz Xaver Winterhalter: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m výtvarný ateliér
m typo, odkazy
Řádek 1:
[[Soubor:Winterhalter selfportrait with brother.jpg|thumb|Autoportrét Franze Xavere Winterhaltera (vlevo) společně s bratrem (rovněž malířem).]]
'''Franz Xaver Winterhalter''' ([[20. dubna]] [[1805]], [[Menzenschwand]] - [[8. července]] [[1873]], [[Frankfurt nad Mohanem]]) byl německý malíř a [[litografie|litograf]], známý především jako portrétista[[portrét]]ista členů královských nebo [[aristokracie|aristokratických]] rodů [[Evropa|Evropy]].
 
Narodil se v malé vesnici Mezenschwand ve [[Schwarzwald]]u jako šestý z devíti dětí místního rolníka (z nichž však jen pět se dožilo dospělosti; jeho mladší bratr ''Hermann Fidel'' byl rovněž úspěšným malířem). V letech [[1818]]-[[1824]] se učil litografem na ''Uměleckém institutu'' ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburg]]u, následně získal [[stipendium]] ke studiu malířství na ''Umělecké akademii'' v [[Mnichov]]ě. Během této doby pracoval v [[výtvarný ateliér|ateliér]]u portrétního malíře ''Josepha Karla Stielera'' a působil i jako litograf. Po ukončení studia přišel v roce [[1828]] do [[Karlsruhe]], kde získal místo učitele malby bádenské markaběnky; zde vytvořil portrét [[Bádenské velkovévodství|bádenské velkovévodské rodiny]].
 
V letech [[1833]]-[[1834]] odcestoval do [[Itálie]], kde maloval romantické žánrové scény ve stylu ''Louise Léopolda Robertse''. Po návratu do Karsruhe byl velkovévodou Leopoldem jmenován bádenským dvorním malířem, později však na krátký čas dvůr opustil a pobýval v Paříži[[Paříž]]i. Zde vzbudil na [[Pařížský Salon|Pařížském Salonu]] velkou pozornost svými italskými žánrovými obrazy. Jako ''protegé'' krále [[Ludvík Filip I.|Ludvíka Filipa I.]] se stal nejžádanějším portrétním malířem ve Francii. Jako dvorní malíř maloval portréty královské rodiny a významných osobností dvora. Úspěch těchto obrazů mu přinesl renomé specialisty na aristokratické portréty, což mu získalo zakázky od mnoha evropských aristokratických i vládnoucích domů - v roce [[1841]] ho pozvala královna Viktorie na britský dvůr, v roce [[1852]] královna [[Izabela II. Španělská]] na španělský dvůr španělský. Po nástupu [[Napoleon III.|Napoleona III.]] na francouzský trůn se vrátil do Paříže. K jeho zákazníkům náležel také [[Belgie|belgický]] královský důmdvůr i dvorypanovnické domy ve [[Vídeň|Vídni]] a [[Petrohrad]]u.
[[Soubor:Claire de Bearn, Duchess of Vallombrosa.jpg|thumb|left|Claire de Béarn, vévodkyně Vallombrosa]]
Portrétoval řadu korunovaných hlav Evropy. Zpočátku byl jeho styl dosti konzervativní a "staromódní", jeho charakteristickým znakem byl hladký, jakoby emailovaný povrch, což se později změnilo; na jeho neproslulejšímnejproslulejším díle - portrétu rakouské císařovny [[Alžběta Bavorská|Alžběty]] - je již vidět značná volnost malířské techniky. Druhým jeho nejznámějším obrazem je portrét francouzské císařovny [[Evženie de Montijo|Evženie]], kterým dobyl velké slávy na výstavě v roce [[1853]]. Velká část jeho obrazů vznikala přímo na plátně, bez vypracování předchozích [[skica|skic]].
 
Jeho obrazy lichotily - na nich každá žena byla krásná. Po celou dobu své tvůrčí činnosti nebyl kritiky valně uznáván, vytýkali mu "vyumělkovanost" a "nepřirozenost". Byl však vysoko ceněn svými bohatými patrony[[patron]]y z mocných rodin a v těchto kruzích byl i uznávaným malířem.
 
Zemřel v 68 letech na [[břišní tyfus]] při pobytu ve Frankfurtu nad Mohanem; na frankfurtském hlavním hřbitově je také pochován.