Jean Piaget: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m - tých
m odkaz
Řádek 6:
Piaget obdržel [[Doktor filozofie|Ph.D]] v přírodních vědách na Neuchâtelské universitě, chvíli také studoval na [[Universita v Zurichu|Universitě v Zurichu]]. Během této doby publikoval dvě [[Filosofie|filozofické]] práce, které zobrazují směr jeho soudobého myšlení, které však později zavrhl jako práci adolescenta. Jeho zájem v [[psychoanalýza|psychoanalýze]], právě se rozvíjejícím psychologickém přístupu, také spadá do tohoto období.
 
Poté se přestěhoval ze [[Švýcarsko|Švýcarska]] do Grange-aux-Belles, [[Francie]], kde učil na chlapecké škole vedené [[Alfréd Binet|Alfrédem Binetem]], tvůrcem tzv. binetova [[testIQ inteligencetest|testu inteligence]]. Při známkování několika takových inteligenčních testů si povšiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že malé děti stále činily stejný typ chyb, který starší děti a dospělí nedělali. Toto ho vedlo k vyslovení teorie, že dětské myšlení nebo kognitivní procesy jsou podstatně rozdílné od těch dospělých. Nakonec zvěřejnil souhrnnou teorii prohlašující, že jednotlivci procházejí několika stupni kvalitativně odlišných stadií kognitivního vývoje. V roce [[1921]], se Piaget vrátil do [[Švýcarsko|Švýcarska]] jako ředitel [[Rousseau Institut|Rousseauova institutu]] v [[Ženeva|Ženevě]].
 
V roce [[1923]] se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay; společně měli tři děti, které Piaget studoval již od narození. V roce [[1929]], Jean Piaget přijal místo ředitele v [[International Bureau of Education]] a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku [[1968]]. Každý rok navrhoval „ředitelovy proslovy“ pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), ve kterých výslovně vyjádřil svou představu vzdělávání.