Haakon IV. Norský: Porovnání verzí

V zahraničí organizoval Haakon v roce [[1256]] vojenské tažení proti [[Dánsko|dánské provincii]] [[Halland]]. V roce [[1261]] uznalo svrchovanost norského krále [[Grónsko]] a v roce [[1262]] dosáhl Haakon jedné ze svých největších ambicí, když [[Island]], zmítaný vnitřními konflikty, učinil totéž. Norské království dosud největšího rozmachu a velikosti. V roce [[1263]] konflikt se [[Skotsko|skotským králem]] ohledně norské državy Hebrid přivedl Haakona k váležnéválečné expedici na západ Skotska. Skotský král [[Alexandr III. Skotský|Alexandr III.]] dobyl ostrovy následujícího roku. Haakon získal znovu kontrolu nad ostrovy díky své skvělé [[flotila|flotile]] formované z větší části mobilizací tzv. ''[[leidang]]ů'' a troufl si i na několik nájezdů do samotného Skotska. Po velké bitvě u Largs (o níž každá strana konfliktu tvrdí, že vítězství bylo na její straně) došlo k jednání mezi oběma stranami; Skotové je ovšem protahovali ve snaze oslabit pozici norského krále, pro něhož bylo obtížné držet velké vojsko daleko od domova. [[Irsko|Irská]] delegace nabídla Haakonovi možnost strávit zimu v Irsku za podmínky pomoci proti [[Anglie|Anglii]]. Zdá se, že Haakon byl tomuto návrhu nakloněn, avšak jeho muži ho zavrhli. Norská flotila se uchýlila strávit zimu na [[Orkneje]].

Za pobytu na Orknejích v biskupském paláci v [[Kirkwall]]u Haakon onemocněl a [[16. září]] roku [[1263]] zemřel. Velká část jeho flotily byla rozptýlena a zničena bouřemi. Král byl pohřben v katedrále sv. Magnuse cv Kirkwallu; po příchodu jara bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Norska, kde bylo uloženo k poslednímu odpočinku v katedrále jeho hlavního města Bergenu .

[[Kategorie:Norští panovnícikrálové]]