Hlubinná psychologie: Porovnání verzí

Přidáno 2 331 bajtů ,  před 9 lety
vložení textu z článku Psychologické směry
m (r2.6.4) (robot přidal: he:פסיכולוגיית מעמקים)
(vložení textu z článku Psychologické směry)
{{upravit}}
'''Hlubinná psychologie''' je soubor psychologických směrů, které však mají jedno společné: snaží se za běžnýmy projevy našeho prožívání, usilování a jednání najít hlubší vrstvu skrytě působících činitelů, které ovlivňují naše vnější projevy. Těmito činitely mohou být dřívější zážitky, které jsme si nechtěli připustit a potlačili je. Zejména v dětství může být potlačování takových citů a pohnutek časté (např. ze strachu dítěte, že ztratí lásku rodičů a bude jimi odmítnuto).
Potlačování projevů citů či pohnutek si na nás mohou vynucovat také v dospělosti společenské zvyklosti nebo politické poměry.
Tento soubor psychologiských směrů odvozuje svůj původ od [[rakousko|rakouského]] [[psycholog]]a [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]]. Vychází z klasické [[psychoanalýza|psychoanalýzy]], analytické psychologie, individuální psychologie a neopsychoanalýzy. Pro vývoj psychologie měla hlubinná psychologie velký význam. Mezi nejvýznamnější představitele hlubinné psychologie patří [[Sigmund Freud]], [[Carl Gustav Jung]] a [[Alfred Adler]].
 
Do hlubinné psychologie spadá více [[psychologické směry|psychologických směrů]].
 
=== Psychoanalýza ===
{{Podrobně|Psychoanalýza}}
Psychoanalýzu založil [[Sigmund Freud]] ([[1856]]-[[1939]]), který zkoumal vztah mezi minulými zkušenostmi člověka a jeho současnými problémy (upozorňuje tím na '''vliv nevědomí na chování člověka'''). Vyvinul také [[psychoterapie|psychoterapeutickou]] metodu [[psychoanalýza|psychoanalýzy]] = léčebné metody, která má za úkol odstranit [[duševní porucha|psychické poruchy]], zejména [[neuróza|neurózy]]. Vychází z toho, že psychika pracuje s konstantní energií - musí dojít k jejímu vybití přirozenou cestou - pokud tak není učiněno, vznikají traumta, která je třeba léčit. Podstatou psychoanalýzy je převedení těchto traumat z nevědomí do vědomí. Probíhá přirozenou formou na základě řízeného dialogu pacienta s psychoanalytikem. Podle Freuda je člověk vystaven pudům jako základním determinantům svého chování a to zejména pudu sexuálnímu, agresivnímu či pudu sebezáchovy. Dále tvrdil, že [[nevědomí]] má klíčový vliv na naše chování. Mezi důležité ukazatele nevědomých procesů patří sen, tvz. freudovské [[přeřeknutí]], vtip a tzv. chybné úkony. Freud definoval jeden z prvních modelů struktury [[osobnosti]]: [[ego]] (vědomé já) filtruje požadavky [[Ego, superego a id|id]] (pudové části osobnosti) a [[superego|superega]] (nadjá, morálka a svědomí získaného výchovou). Zabýval se také [[teorie snů|teorií snů]] - do nich podle Freuda člověk promítá své neukojené touhy a přání, protože je oslabena cenzura ega vůči id.
 
=== Analytická psychologie ===
{{Podrobně|Analytická psychologie}}
'''Analytickou psychologii''' založil [[Carl Gustav Jung]] ([[1875]]-[[1961]]), když vytvořil teorii o [[kolektivní nevědomí|kolektivním nevědomí lidstva]], jež je souborem tzv. [[archetyp]]ů (archetypy jsou předobrazy jsou chápány jako univerzální symboly a podklady, ze kterých se vytvořila naše [[kultura]]). Je dále autorem bipolární typologie [[temperamentu]], vycházející ze vztahu ze vztahu jedince k okolí (introverze x extraverze). Odklonil se také částečně od Freudovy teorie pudů a materialismu.
 
{{Pahýl - psychologie}}