Karel II. Španělský: Porovnání verzí

Vzhledem k tomu, že Karel II. Španělský nezplodil potomka, stala se otázka budoucího následnictví trůnu v zemi aktuální už za jeho života. Příčinou opakovaného jednání o tomto problému byl rovněž Karlův dlouhodobě neuspokojivý zdravotní stav. Nárok na trůn si do budoucna činili především [[Habsburkové]] a [[Bourboni]]. Karel II. váhal s tím, kterému z těchto rodů dát přednost, jelikož měl rodinné vazby na oba. Sám byl po obou rodičích Habsburk a jeho sestra [[Markéta Tereza Španělská]] byla provdána za [[císař]]e [[Leopold_I.|Leopolda I. Habsburského]]. Druhá, polorodá sestra [[Marie Tereza Habsburská (1638)|Marie Tereza]] byla ale dcerou [[Isabela Francouzská|Isabely Francouzské]] a později se provdala za francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Také teta Karla II., [[Anna Rakouská]], se provdala do Francie za krále [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] Nelze opomenout ani to, že první žena Karla II. pocházela z francouzského královského rodu. Budoucí dědicové Karla II. a kandidáti na španělský trůn tak byli původně tři. Druhorozený císařův syn, [[arcivévoda]] [[Karel VI. Habsburský|Karel Habsburský]], dále [[Josef Ferdinand Bavorský]], prasynovec Karla II. Španělského, a [[Filip V. Španělský|Filip z Anjou]], vnuk francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Na Karla II. byl v posledních letech jeho života vyvíjen silný tlak, aby včas určil svého nástupce. Francouzská strana neměla v té době u španělského dvora žádné přímluvce a tak se rozhodovalo jen mezi dvěma kandidáty. Karlova manželka [[Marie Anna Neuburská|Marie Anna Falc-Neuburská]] obhajovala svého synovce arcivévodu [[Karel VI. Habsburský|Karla Habsburského]], zatímco Karlova matka bojovala za syna své vnučky, malého [[Josef Ferdinand Bavorský|Josefa Ferdinanda Bavorského]]. Matka nakonec zvítězila a Karel II. podepsal roku [[1696]] závěť ve prospěch Josefa Ferdinanda. Rozlícená manželka mu následně udělala děsivou scénu a Karel II. upadl do dalšího záchvatu své těžké melancholie. V následujícím roce byl svou manželkou donucen napsat dopis císaři, v němž ho ujistil, že následníkem bude [[Karel VI. Habsburský|arcivévoda Karel]]. Ale znovu své rozhodnutí změnil ([[1698]]) a jako svého dědice definitivně určil [[Josef Ferdinand Bavorský|Josefa Ferdinanda Bavorského]]. O rok později tento následník zemřel a Karel II. byl znovu vystaven silnému tlaku vlivných skupin u dvora. Karlův psychický i fyzický stav se rychle zhoršoval. 2. 10. [[1700]] se [[Primas (církev)|primas]] španělské zemské církve [[Luís Manuel Fernández de Portocarrero]] vydal k umírajícímu králi Karlovi II., aby mu poskytl poslední duchovní útěchu. Zároveň Karla II. přesvědčil k tomu, aby sepsal poslední a řádnou závěť. Pod vlivem tohoto duchovního vznikla 3. 10. 1700 Karlova závěť ve prospěch francouzského kandidáta [[Filip V. Španělský|Filipa z Anjou]]. Karel II. zemřel 1. 11. 1700 ve věku nedožitých 40 let. Jeho poslední přání nebylo Habsburky uznáno a objevil se názor, že Karel II. neučinil své rozhodnutí vědomě a že buď nevěděl, co podepisuje, nebo byla tato pasáž na listinu přidána později. Toto zpochybnění vedlo k třináct let trvající [[Válka o dědictví španělské|válce o dědictví španělské]], v níž nakonec Filip z Anjou své nároky obhájil a nastoupil na španělský trůn jako [[Filip V. Španělský|Filip V.]] Jeho potomci vládnou ve Španělsku dodnes.