Nestandardní režimy v paraglidingu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 16:
# '''Velké zaklopení uší''' je obdoba předchozího s tím rozdílem, že se stahuje dvojice nejkrajnějších šňůr. Tím se „sbalí“ větší plocha padáku a výsledkem je ještě rychlejší opadání. Padák se stejným způsobem zregeneruje. Stejně jako "malé uši", lze velké zaklopení uší kombinovat se speedem.
# '''B-Stall''' je dnes již spíše historickou záležitostí. Tento manévr umožňuje provést režim obdobný deep stallu (viz níže). Stažením a držením popruhu řady B se zdeformuje vrchlík a zvětší svůj čelní odpor, což má za následek snižování dopředné rychlosti až do úplného zastavení dopředného letu. Kluzák se pohybuje pouze vertikálně směrem k zemi obdobně jako padák. Vyklesávací rychlost se pohybuje v rozmezí 5–8 m/s podle druhu kluzáku a jeho plochy. Po vypuštění popruhů se tvar vrchlíku zregeneruje do původního stavu a padák počne pomalu zvyšovat dopřednou rychlost až do rovnovážného stavu. Pokud se nerozpohybuje, je třeba mírnými tahy za řídicí šňůry padák přinutit k dopřednému pohybu. V konečné fázi vybírání figury padák vždy předletí pilota trochu vpřed. Podstatnou nevýhodou B-stallu ve srovnání se zaklapnutím uší je skutečnost, že při B-stallu se kluzák pouze pohybuje svisle dolů, zatímco při použití uší se navíc pohybuje vpřed. Hodnoty opadání jsou přitom při B-stallu srovnatelné s opadáním při kombinaci velkých uší a speedu. Pokud tedy pilot potřebuje opustit silný stoupavý proud, je výhodnější užít velké uši a speed, než B-stall, při kterém kluzák ve stoupavém proudu sice přestane stoupat, stoupavý proud ovšem neopustí. Někteří výrobci padákových kluzáků navíc B-stall na jejich kluzácích zakazují z důvodu lámání žeber kluzáku.
# '''Spirála''' je nejúčinnější vyklesávací manévr. Dostaneme se do ní intenzivním brzděním jedné strany padáku. Před provedením manévru je třeba mít dostatečnou rychlost, aby se padák nedostal do negativní zatáčky (viz dále), proto je vhodné před započetím spirály padákový kluzák úplně odbrzdit. Razantním, ale plynulým přibrzděním se provede ostrá zatáčka a padák se nakloní díky odstředivé síle, která působí na pilota. Tím jak se přibržďuje stále jedna strana a padák je hodně nakloněn, začne se pohybovat tak, aby dosáhl rovnovážného stavu a přejde do pohybu, kdy padák i pilot směřují přímo k zemi a přitom se otáčí kolem podélné osy padáku. Některým padákovým kluzákům je dobré k přechodu do spirály „pomoci“ náklonem v sedačce. Ve spirále dosahuje úhlová rychlost padáku s pilotem až 1 ot/s a tím na pilota působí velká odstředivá síla, a pocit lze přirovnat k pocitu při pohybu na centrifuze. Pomalým vypouštěním řídicí šňůry padák přejde do normálního režimu. Někdy se ovšem kluzák v ostřejší spirále "zakousne" a neopustí ji ani po odbrždění a může se to stát i u kluzáků nižších tříd. V tomto případě pomůže vyklonění na vnější stranu rotace nebo citlivé přitažení řídící šňůry na vnější straně. Po opuštění spirály mívá kluzák velkou dopřednou rychlost, která může způsobit předběhnutí pilota před vrchlík a po následném zhoupnutí za vrchlík a tím zvýšit riziko čelního zaklopení. Proto lze při tomto vylétnutí ze spirály pokračovat v ostré zatáčce na stejnou stranu jako spirála a postupně ji zmenšovat, nebo lze provést změnu smyslu otáčení a vylétnout ze spirály do opačné zatáčky a opět zvyšovat poloměr zatáčky až k dosažení přímého letu. Spirálu s extrémně vysokým opadáním až 30m/s lze provést na uších. V tomto případě se k uvedení i vyvedení kluzáku do spirály neužívají řídící šňůry, ale pouze náklon v sedačce.
=== Přetažení/přebrždění ===
| |||