Haakon VI. Magnusson: Porovnání verzí

V roce [[1343]] jmenoval Magnus Eriksson dvouletého Haakona norským králem. V roce [[1355]] byl Haakon podle norského práva plnoletý a stal se [[regent]]em. Haakonův starší, podle švédského práva ještě neplnoletý bratr [[Erik XII. Magnusson|Erik]] byl ustaven následníkem švédského trůnu. Současně Jeho otec Magnus ovšem držel území [[Tønsberg]]u, [[Island]], [[Orkneje]], [[Shetlandy]], [[Faerské ostrovy]] a [[Hålogaland]], tedy prakticky celé severní Norsko. Kromě toho ovládal Magnus východní Norsko a západní Švédsko.

[[Soubor:Kungaval.jpg|thumb|Notice for election of king, issued February 15, 1362 by king Håkan Magnusson of Sweden to the lawspeaker and peasants of Österland (Finland).Dopis ze dne [[15. února]] [[1362]] od Haakona Magnussona finským volitelům.]]

V roce [[1359]] Haakonův bratr Erik a krátce nato i Erikova těhotná manželka zemřeli, nezanechavše po sobě potomků. Magnus okamžitě převzal jeho dosavadní panství. V roce [[1360]] se dánskému králi [[Valdemar IV. Dánský|Valdemaru Atterdagovi]] podařilo získat zpět jihošvédskou provincii [[Skåne]]. To vyvolalo nevůli [[Hanza|Hanzy]] neboť Dánsko mělo pod kontrolou důležitý [[Øresund]]. Magnus se tedy spojil s Hanzou, aby získal Skåne zpět, avšak neúspěšně a byl dokonce jat a držen na hradě [[Kalmar]]u. Po smíru byl opět osvobozen a Haakon byl [[15. února]] roku [[1362]] vybrán za krále Švédska místo svého zemřelého bratra a místo svého otce (poprvé se při volbě účastnili i představitelé [[Finsko|Finska]]). Stalo se tak v důsledku dohody [[velmož]]ů, později však Haakon získal i otcův souhlas.

Již v roce [[1363]] Haakonův bratranec [[Albrecht Meklenburský]] (syn Magnusovy sestry Eufemie) a švédští velmožové opět povstali proti MagnusowiMagnusovi, detronizujíce Haakona i Magnuse; roku [[1364]] byl Albrecht korunován švédským králem. O rok později ([[1365]]) v bitvě u Gety padl Magnus do Albrechtova zajetí., Tímčímž se stal Haakon jediným panovníkem Norska.

Haakon se tedy soustředil především na zájmy norského království. Současně se snažilisnažil vypudit Albrechta. Uzavřel alianci s Valdemarem Atterdagem, neboť oba prosazovali stejné zájmy proti švédskému králi, Hanze a severoněmeckým knížatům. Haakon si podržel svá práva ke švédskému trůnu, pročež i jeho manželka (později vdova) [[Markéta I. Dánská|Markéta]] užívala titulu švédské královny až do své smrti.

Roku [[1370]] se Haakon snažil při jednáních s králem Albrechtem o osvobození svého otce. Současně postihla [[Oslo]] a okolí těžká [[mor]]ová [[epidemie]], což znamenalo težké ztráty na obyvatelstvu, ale i rozvrácení hospodářství a zásobování. Na podporu svých jednání s Albrechtem nařídil mobilizaci pro oblasti jižního Norska, mor však znemožnil vypravení dostatečného vojska.

Na podzim roku [[1374]] se král Haakon s manželkou Markétou a synem [[Olaf II. Dánský|Olafem]] vypravil na návštěvu Dánska, na [[Tønsberg]]. Magnus tam chtěl přijet rovněž, aby s nimi strávil [[Vánoce]Vánoční|vánoční svátky]]. Podzim byl velmi nevlídný a královská loď se [[1. prosince]] [[1374]] potopila při vjezdu do [[fjord]]u u [[Bømlo]]. Z celé posádky byla nalezena pouze králova mrtvola.

V dubnu roku [[1363]] se v Kodani oženil s tehdy devítiletou [[dánsko]]u princeznou [[Markéta I. Dánská|Markétou]] ([[1354]]-[[1412]]), dcerou [[Seznam dánských králů|dánského krále]] [[Valdemar IV. Dánský|Valdemara IV.]] a [[Helvig Šlesvická|Helvigy ze Sønderjyllandu]], dcery [[Šlesvicko|šlesvického]] vévody Erika II. Norská šlechta si sice přála jinou nevěstu – ''Alžbětu Holštýnskou'', ta však byla zadržena v dánských vodách, dokud se svatba Håkona a Markéty neuskutečnila). Markéta byla ve věku 12 let poslána do Norska, kde se o její další výchovu starala Märta Ulfsdotter, dcera [[Brigita Švédská|svaté Birgitty]].

Král Haakon zemřel v roce 1380 a trůn po něm zdědil jeho syn [[Olaf II. Dánský|Olaf Haakonsson]], který se stal již roku [[1376]] [[Seznam dánských králů|dánským králem]].