Rastattský mír: Porovnání verzí

Rakousko si mírovým jednáním v Rastattu dokázalo dohodnout mnohem lepší podmínky, než mu nabízela Francie prostřednictvím utrechtského míru. Podle toho také vypadalo přivítání Evžena Savojského ve Vídni 19. března 1714 – jinak velmi rezervovaný císař Karel VI. ho veřejně objal a políbil. Nejdůležitější bylo rozšíření jeho říše o [[Španělské Nizozemí]], zmenšené pouze o oblast [[Gelderland|Geldern]] (ta připadla Prusku) a severní pevnostní bariéru, kterou získalo Holandsko. Dále rakouští Habsburkové získali [[Milánské vévodství]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Neapolské království|Neapolsko]], [[Mantova|Mantovu]], [[Comacchio]], [[Mirandola|Mirandolu]] a tzv. [[Stato dei Presidii]], území zahrnující dřívější opěrné body Španělska na [[Toskánsko|toskánském]] pobřeží. Ten bod utrechtské smlouvy, který popisoval přenechání některých [[Lombardie|lombardských]] území Savojsku, nebyl v rastattské smlouvě vůbec zmíněn. Karel VI. už nemusel odškodňovat knížete Rákócziho a oproti utrechtskému míru ani bavorského kurfiřta Maxe Emanuela. Císař se však musel vzdát svých spojenců ve španělském [[Katalánsko|Katalánsku]], kteří byli v září 1714 poraženi. Proto i když se formálně nevzdal nároku na Španělsko (jeho podpis je na oficiální smlouvě doprovázen např. tituly král Cordoby, Korsiky a podobně), bylo jasné, že šance na jeho získání jsou velmi malé.

 

== Následky ==