Duchcovská stávka: Porovnání verzí

Termín '''Duchcovská stávka''' je jedno z používaných označení incidentu, který se odehrál [[4. únor]]a [[1931]] v severočeském městě [[Duchcov]]. Protestní pochod proti snižování mezd a sílící nezaměstnanosti složený převážně z nezaměstnaných dělníků a horníků byl u místního železničního viaduktu násilně zastaven zasahujícími [[Československé četnictvo|četníky]]. Při nastalé potyčce spustili četníci palbu, při níž čtyři demonstranti zemřeli a několik dalších bylo zraněno. Neštěstí u duchcovského viaduktu bylo prvním podobným incidentem v [[ČSR]] vyvolané [[Velká hospodářská krize|Velkou hospodářskou krizí]], při němž došlo k ztrátám na životech.

}}</ref> S propadem ekonomiky přicházela nezaměstnanost a prudký propad životní úrovně, zjm.zejména u dělnických profesí, které tvořily velkou část tehdejšího ekonomicky aktivního obyvatelstva - v roce [[1930]] na 58,7 %.<ref name="Dějiny,obyvatelstva">{{Citace monografie

| rok = 1998

}}</ref> Jejich reálný příjem klesl oproti roku [[1929]] o 14,9 % (1931), v roce [[1933]] až o 35,2 %.<ref name="DějinyKSČ" /> Nezaměstnaní dělníci byli tehdy závislí na tzv. Gentském systému, podle něhož se vyplácela podpora v nezaměstnanosti pouze lidem organizovaným v odborech, které navíc sami rozdělovaly podporu získanou od státu a pojišťoven. Na tuto podporu však nedosáhli všichni pracující a tento systém tak vytvářel dva druhy dělníků - ti, kteří jsou před bídou chráněni podporou a ti, co nejsou. V prvních letech krize nedostávaly odbory [[Komunistická strana Československa|KSČ]], zvané Rudé odbory, od státu z právních důvodů peníze na podporu v nezaměstnanosti vlastních členů a jejich vliv postupně klesal. KSČ se tak musela mezi dělníky prosadit politickým radikalismem a kritikou gentského systému. Zpočátku se nesetkávala s přílišným úspěchem, ovšem s prohlubující se krizí získávala stále větší sympatie od nejhůře postavených dělníků, jejichž počet vzrostl zhruba na ⅓ až ½ v rámci dělnictva.<ref name="DějinyKSČ" /> Na počátku 30. let probíhaly v celém státě, zjm. v nejpostiženějších příhraničních oblastech stávky a hladové pochody, bojující za zlepšení životních podmínek obyvatelstva, v nichž měly často vedoucí úlohu zástupci komunistické strany. Důležitým impulzem pro sílící aktivitu stávkové hnutí na Duchcovsku i v ostatních místech [[ČSR]] na počátku roku 1931 bylo vyhlášení 25. února téhož roku [[Kominterna|Kominternou]] za den boje proti nezaměstnanosti. Protest v Duchcově byl jednou z řady akcí, při nichž KSČ stupňovala své přípravy na tento den.

Kromě běžných tradičních českých stran meziválečné ČSR, jako byly strana [[Česká strana národně sociální|Národně socialistická]] nebo česká [[Česká strana sociálně demokratická|sociální demokracie]] měly velmi silný vliv německé strany, jelikož Duchcov, stejně jako většina měst severozápadních Čech, patřil do oblasti [[Sudety|Sudet]] a byla zde proto silná německá menšina. Mezi touto složkou obyvatelstva převládali příznivci německých stran jako např. [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|Německé sociální demokracie]] či [[Německá křesťansko sociální strana lidová|Křesťansko-sociální strany]] lidové, ale lokálně silnou pozici měla i extrémistická [[Německá národně socialistická strana dělnická]] (DNSAP). Tito tzv. ,,Hakenkreuzleři“„Hakenkreuzleři“, kteří vydávali vlastní časopis ''Der Tag'', se mohli opřít o silné německé nacionální hnutí, jež se projevilo již před a krátce i po vzniku republiky v roce [[1918]], kdy Němci nespokojení s postavením jejich národa v nově vzniklém [[Československo|Československu]] vyhlásily vznik autonomní provincie ,,Deutschbühmen“„Deutschbühmen“. Tato i jiné podobné snahy byly novým československým aparátem rychle potlačeny. Nicméně DNSAP si stále držela svůj relativní vliv, který ještě vzrostl s příchodem Velké hospodářské krize. Tradiční národnostní problémy v soužití Čechů a Němců byly nově doplněny také sociálními a ekonomickými problémy, které nebyl tehdejší prvorepublikový státní aparát schopen dostatečně a účinně řešit. Největší tragédií, vzniklou ze stejných důvodů jako v Duchcově (propad životní úrovně, ztráta zaměstnání, nízké platy atd.), a která také silně dopadla na německé obyvatelstvo první republiky, byla tzv. [[Frývaldovská stávka]] z listopadu [[1931]], při níž zemřelo osm demonstrantů, většinou právě Němců. Spojení nespokojeností po nacionální a socio-ekonomické stránce vedlo postupně k stále větší orientaci německé menšiny na extrémně pravicové strany, což vyústilo mimo jiné ve vítězství [[Sudetoněmecká strana|SdP]] [[Konrad Henlein|Konráda Henleina]] ve [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|volbách v roce 1935]].

Událost měla silný vliv na celou společnost tehdejšího Československa. Jelikož se jednalo o první podobný incident, při němž umírali lidé, snesla se vlna kritiky nejen na státní moc (např. ministra vnitra [[Juraj Slávik|Juraje Slávika]]), ale také na tehdejšího prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]], s jehož jménem bylo spojováno heslo ,,Masaryk nechal střílet do dělníků". Podporu stávkujícím a obětem tragédie vyslovilo velké množství význačných osobností, jako např. [[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]], [[Ivan Olbracht]], [[Marie Majerová]] nebo [[Vítězslav Nezval]]. V místě neštěstí prošli 7. února v Duchcově a 8. února ve Světci mohutné pohřební průvody uctívající památky obětí, které se staly zároveň nástrojem projevem odporu k tehdejšímu zřízení. Zároveň došlo ke krátkým protestním stávkám také na některých šachtách severočeského uhelného revíru. Přestože byla stávka krvavě potlačena, nezaměstnaní ani nespokojení horníci nepřestali prosazovat své požadavky a v roce [[1932]] se také dělníci z Duchcovska připojili k tzv. [[Velká mostecká stávka|Velké mostecké stávce]], která dopadla pro stávkující úspěchem.