Svatopluk Innemann: Porovnání verzí

Natáčel různé [[opereta|operetky]], [[komedie]] a [[melodrama]]ta a je [[autor]]em různých [[dokumentární film|dokumentárních]] a krátkometrážních filmů. Innemann byl ale především režisérem – první film režíroval již v roce [[1920]] - českou pohádku ''Červená karkulka'', kterou také nasnímal. V roce [[1925]] natočil oblíbenou [[veselohra|veselohru]] ''Z českých mlýnů'' a výpravný životopisný film ''Josef Kajetán Tyl''. V letech [[1919]]-[[1930]] natočil 16  filmů němých . V roce [[1931]] vstoupil do zvukového filmu (natočil celkem 25 filmů) - a to filmem o [[Jaroslav Hašek|Jaroslavu Haškovi]] s názvem ''Poslední bohém'' se [[Saša Rašilov starší|Sašou Rašilovem starším]] v titulní roli a také výpravným filmem ''[[Psohlavci (film)|Psohlavci]]'' i komedií ''[[Fidlovačka (film)|Fidlovačka]]''. Také dodnes populární veselohrou ''[[Muži v offsidu]]'' (1931) s [[Hugo Haas]]em.

Innemannovým druhým režijním vrcholem je drama ''[[Před maturitou]]'' (1932)-ve spolupráci s [[Vladislav Vančura|Vladislavem Vančurou]], dále povedená kriminálka ''[[Vražda v ostrovní ulici]]'' (1933); byl to první film natočený v nových [[Filmové studio Barrandov|ateliérech Barrandov]]. V roce 1933 též zachytil atmosféru [[pouť|poutí]] na kopci [[Svatého Antonína]] v laskavé komedii [[U svatého Antoníčka]] v hlavní roli s [[Ljuba Hermannová|Ljubou Hermannovou]]. Svoji filmařskou činnost prakticky ukončil v roce [[1937]] báchorkou [[Josef Kajetán Tyl|J. K. Tyla]]- ''[[Švanda dudák]]''. Začal mít potíže s vážnou psychickou poruchou a krizí a od roku [[1940]] se léčil. Kritiky se také zmiňovaly o jeho umělecké rozkolísanosti v celém období tvorby. V době [[Protektorát Čechy a Morava|německé okupace]] chtěl uvést svoji [[divadelní hra|divadelní hru]] (s velmi problematickým tématem); případné poválečné vyšetřování ale žádné nebylo.