Sóseki Nacume: Porovnání verzí

'''Sóseki Nacume''' (夏目漱石, [[9. únor]] [[1867]] - [[9. prosinec]] [[1916]]), vl. jménem '''Kinnosuke Nacume''' (夏目金之助) je jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších japonských spisovatelů období [[Meidži]] ([[1868]] - [[1912]]). Krom románové tvorby, kam patří jeho díla ''Kokoro'' či ''Jsem kočka'', se taktéž věnoval japonské poezii [[haiku]], čínské poezii a rovněž teoretickým spisům o literatuře.

 

Sóseki se narodil v [[Edo|Edu]], ještě než se přejmenovalo na Tokio. Jelikož však jeho rodiče byli již v pokročilém věku a sám měl sedm starších sourozenců, byl záhy dán na výchovu do pěstounské rodiny. To mělo za následek Sósekiho pozdější podezřívavost a nedůvěru k lidem, jež se objevovala i u postav z jeho děl.<ref>viz Donald Keene, ''Dawn to the West: Japanese literature of the modern era: fiction'', (New York:

Columbia University Press, 1998) 306.</ref> </p><p> V devíti letech se vrátil zpět k rodině a bylo mu umožněno vzdělání nejdříve v Kumamotu na ostrově Kjúšú a později v samotném Tokiu. Vyznal se v japonské, čínské i západní literatuře.</p>

Zpočátku se zajímal zvláště o čínskou literaturu, později se však na Tokijské císařské univerzitě věnoval literatuře anglické. Byl jedním z prvních, který tento obor absolvoval, a později angličtinu sám vyučoval na školách na [[Šikoku]] a na [[Kjúšú]]. Během stěhování z místa na místo se setkal s Kjóko Nakane, s kterou se roku [[1896]] oženil. Celou dobu však toužil po pozici na Tokijské univerzitě, takže když mu japonské ministerstvo školství nabídlo dvouletý stipendijní pobyt v Anglii, který by mu ono místo zajistil, souhlasil.

 

V roce 1910 dorazil do Londýna, kde se na tamější univerzitě měl věnovat anglické literatuře. Přesto však po pouhých dvou měsících přestal chodit na přednášky, jelikož mu jejich obsah až příliš připomínal obdobné přednášky v Japonsku. Místo toho si našel soukromého učitele, odborníka na Shakespearovo dílo, [[William J. Craig|Williama J. Craiga]]. Sóseki však převážně zůstával doma, kde se věnoval četbě anglické literatury, kterou si pořizoval za své skromné stipendium na úkor jídla či společenského života. Navíc ještě musel posílat peníze své ženě a nedávno narozené dceři, takže byl nakonec kvůli své tíživé finanční situaci přinucen se neustále stěhovat a během těchto dvou let vystřídal hned 5 pronájmů.</p> <p>Tento samotářský způsob života a Sósekiho vrozená podezřívavost vůči lidem vedly ke zhoršení jeho duševního zdraví a paranoie. Ta hrstka přátel, které v Londýně měl, se snažila Sósekimu pomoct, například i tím, že ho nutili vycházet ven a být společenštější.</p> <p>Zpráva o jeho mentálním stavu se brzy dostala i na japonské ministerstvo, naštěstí se však Sóseki nedlouho poté vrátil domů do Japonska. Tam nastoupil na místo profesora anglické literatury na Tokijské univerzitě, kde vystřídal [[Lafcadio Hearn|Lafcadia Hearna]]. Sám Sóseki tyto dva roky popisoval jako nejhorší v jeho životě<ref>cit. in Mitsuhiro Tokunaga, „Japanese Modernization As Described by Soseki Natsume,“ Kyushu

University, 2006: 6. QIR.</ref> a Londýn a jeho obyvatele nesnášel, nicméně jeho pobyt zde ho značně ovlivnil jak v životě, tak v jeho tvorbě.

 

Sóseki začal svou spisovatelskou dráhu jak autor básní haiku a črt, které publikoval v časopise ''Kukačka'' vedeném jeho přítelem [[Šiki Masaoka|Šikim Masaokou]]. Mezi ně patří třeba črty "Dopis z Londýna" či "Bicyklový deník", obě zaměřené na jeho pobyt v Londýně. První román ''Jsem kočka'' napsal až v roce 1905 na popud [[Kjoši Takahama|Kjošiho Takahamy]], pokračovatele po Masaokovi, v jehož časopise ''Kukačka'' vycházel na pokračování. Jde o satiru na tehdejší japonskou společnost viděnou očima bezejmenného kocoura. Román se ihned stal obrovským úspěchem a vyústil v napsání dalších románů jako ''Boččan, mazlíček staré Kijo'', který byl inspirován Sósekiho pobytem na Kjúšú, lyrický román ''Polštář z trávy'' či ''210. den''. Jeho akademická kariéra zase vedla k teoretickému spisu o literatuře ''Teorie literatury''.

 

Nicméně v roce 1907 přijal nabídku novin Asahi, odešel z univerzity a stal se profesionálním spisovatelem a autorem literárních článků. ''Asahi Šimbun'' mu jako jediné noviny dokázaly poskytnout čas i podporu pro psaní románů, které pak v tomto deníku exkluzivně vycházely. V téhle době si Sóseki prošel svou experimentální fází<ref>viz Ward William Biddle, „The Authenticity of Natsume

Soseki,“ Monumenta Nipponica, 28.4 (1973): 405.</ref>, která vyústila v romány ''Horník'' či ''Deset snů'', ale později se vrátil k původním prověřeným postupům v trilogii ''Sanširó'', ''A potom'' a ''Brána''.

 

V polovině roku 1910 se u Sósekiho projevily žaludeční vředy, kvůli nimž byl hospitalizován a které téměř vedly k jeho smrti. Přestože byl na začátku následujícího roku propuštěn z nemocnice, obtíže u něj pokračovaly a byly i příčinou jeho brzkého úmrtí.</p> <p>Zároveň měly vliv i na jeho tvorbu, která se z původně optimistické a podporující individualismus posouvá k pesimismu a upřednostňování zájmů společnosti. Z této doby pochází Sósekiho druhá románová trilogie ''Po jarní rovnodennost a dál'', inspirovaná úmrtím spisovatelovy páté dcery Hinako<ref>viz Beongcheon Yu, ''Natsume Soseki'' (New York: Twayne Publishers, 1969) 107.</ref>, ''Poutník'' a velice úspěšné a nejvíce diskutované ''Kokoro'', řešící rozpor mezi zájmy jednotlivce a povinnostmi vůči společnosti. Známým je i Sósekiho proslov ''Můj individualismus'' z roku 1914. Poslední román ''Světlo a temnota'' zůstal nedokončený.

 

Hlavními tématy Sósekiho tvorby byly rozpory mezi zájmy jednotlivce a povinnosti vůči společnosti, mezilidské vztahy, odcizení, život nižších vrstev společnosti, životní rozhodnutí a jeho následky či rychlá westernizace a industrializace pod vlivem Západu.</p>

<p>Mezi Sósekiho pokračovatele patří například [[Sóhei Morita]] či [[Rjúnosuke Akutagawa]], oba členové Sósekiho literární společnosti Čtvrteční klub.

 

* ''Jsem kočka'' (1905)

* ''Boččan, mazlíček staré Kijo'' (1906)

* ''Světlo a temnota'' (1916, nedokončeno)

 

* ''Boččan, mazlíček staré Kijo'', Praha 1942

* ''Polštář z trávy'', Praha 1958

* ''Sanširó'', Praha 1996 [[ISBN: 80-85794-94-2]]

 

<references/>

 

* AUESTAD, Reiko Abe. ''Rereading Soseki''. Wieesbaden: Harrassowitz, 1998

* DOI, Takeo. ''The Psychological World of Natsume Soseki''. Cambridge: Harvard University, 1976.

* YU, Beongcheon. ''Natsume Soseki''. New York: Twayne Publishers, 1969.

 

[[Japonská literatura]]

 

[http://www.library.tohoku.ac.jp/collect/soseki/soseki-e.html Tohoku University Library - Natsume Soseki Library]</br>

[http://www.ibiblio.org/eldritch/ns/soseki.html Eldritch Press] - román ''Kokoro'' v angličtině </br>

[http://www.aozora.gr.jp/index_pages/person148.html Aozora Bunko] (jp)

 

[[Kategorie:Narození 1867]]

[[Kategorie:Úmrtí 1916]]

[[Kategorie:Muži]]

 

[[en:Natsume Sōseki]]