Reliktní záření: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot přidal nejlepší článek: sl:Prasevanje; kosmetické úpravy
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Fyzika plazmatu - Změněn(y) odkaz(y) na Plazma
Řádek 1:
[[Soubor:WMAP 2008.png|thumb|Mapa reliktního záření naměřená sondou [[WMAP]]]]
'''Reliktní záření''' je [[elektromagnetické záření]], které přichází z [[vesmír]]u ze všech směrů a mohlo by být pozůstatkem z období nedlouho po velkém třesku. Dle tohoto kosmologického modelu byl v té době vesmír vyplněn hustým a horkým [[Fyzika plazmatu|plazmatemplazma]]tem, [[foton]]y se neustále srážely s volnými [[elektron]]y, a hmota a záření měly stejnou teplotu. [[Vesmír]] se ale ochlazoval a po dosažení teploty okolo 3000 [[kelvin]]ů se volné [[elektron]]y spojily s jádry a vytvořily stabilní [[atom]]y [[vodík]]u a [[helium|helia]]. Hmota se tak stala pro záření průhledná a záření se dále vyvíjelo nezávisle. Dnes je nejvýznamnějším zdrojem poznatků o mladém vesmíru, a předmětem intenzivního výzkumu.
 
Za jeho objev byli v roce [[1978]] oceněni [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]] za [[fyzika|fyziku]] [[Arno Allan Penzias|Arno Penzias]] a [[Robert Wilson]]. Jeho objevení bylo zastánci teorie [[velký třesk|velkého třesku]] interpretováno jako nejvýznamnější důkaz tohoto modelu. Je však známo, že Planckovo radiační spektrum je velmi obecným a universálním vyjádřením termodynamické rovnováhy mezi fotonovým plynem a látkou, a jednoznačná vazba mezi modelem velkého třesku a spektrem Planckova typu představuje dosud neprokázanou hypotézu.