Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

úprava
m (r2.5.2) (robot přidal: eo:Wenzel Anton Kaunitz)
(úprava)
'''Václav Antonín z Kounic a Rietbergu''' (německý fonetický přepis Kaunitz-Rietberg) ([[2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. června]] [[1794]], [[Mariahilf (Vídeň)|Mariahilf]] u [[Vídeň|Vídně]]) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny '''[[Kounicové|Kouniců]]''' (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslanecem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul a roku 1776 i český knížecí titul.
 
== Životopis ==
Václav Antonín z Kounic byl synem [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] Maxmiliána Oldřicha z Kounic, který získal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]] hrabství Rietberg. Stejně jako jeho otec a děd se i Václav vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v [[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího Nizozemí, Itálie (nejdéle pobýval v [[Řím|Římě]] - leden-červen 1733), Francie (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a [[Lotrinsko|Lotrinska]] a vrátil se z ní v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví. Od roku [[1735]] byl v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v [[Paříž]]i.
 
Po 39 let (1753-1792) byl odpovědný jako domácí, dvorský a státní kancléř za císařskou zahraniční politiku. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.,]] [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František II.|Františka II.]] Zastával [[Britské království|protibritskou]] vnější politiku – zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko|Slezska]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]«), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během války byl Kounic nejbližším poradcem [[Marie Terezie]] a množství vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté se uplatňovala jeho politika nejprve proti Rusku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
 
[[Soubor:Wenzel anton von kaunitz.jpg|thumb|left|Václav Antonín Kounic, socha ve Vídni]]
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže 'Zu den drei Kanonen'. Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno neplatily za zajištěné<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“-->.Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola. Dne [[27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
 
 
== Literatura ==
[[Soubor:Wenzel anton von kaunitz.jpg|thumb|left|Václav Antonín Kounic, socha ve Vídni]]
 
* [[Alfred von Arneth]]: ''Biographie des Fürsten Kaunitz : Ein Fragment''. – In: AÖG 88, 1900, S. 1-202
* Georg Küntzel: ''Fürst Kaunitz-Rittberg als Staatsmann''. – Frankfurt: Diesterwerg, 1923