František Branislav: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění
Řádek 5:
František Branislav se narodil jako syn hostinského. Dětství strávil ve [[Strašice|Strašicích]] u [[Rokycany|Rokycan]]. Gymnázium začal sice studovat v [[Praha|Praze]], ale již toku [[1913]] se s rodiči přestěhoval do [[Počaply (Králův Dvůr)|Počapel u Králova Dvora]] a přestoupil ma gymnázium v [[Beroun]]ě, kde roku [[1921]] maturoval. Poté začal studovat češtinu a němčinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] a studium dokončil roku [[1926]]. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech [[1928]]-[[1945]] jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku [[1945]] byl literárním referentem [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]], v letech [[1952]]-[[1955]] šéfredaktorem ''[[Literární noviny|Literárních novin]]'' a v letech [[1955]]-[[1958]] šéfredaktorem časopisu ''[[Nový život]]''. Současně působil do roku [[1959]] jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře.
 
Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se účastnil rušného literárního života a přispíval dorůznýchdo různých novin a časopisů (''Přerod'', ''Pramen'', ''Host'', ''Národní osvobození'', ''[[Rozpravy Aventina]]'', ''[[Literární noviny]]'', ''[[Kritický měsíčník]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Lidové noviny]]'' a další). SvůlSvůj literární [[pseudonym]] si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který patřil do kruhu přátel [[Božena Němcová|Boženy Němcové]]. Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do [[Německo|Německa]], [[Dánsko|Dánska]] a [[Skandinávie|skandinávských zemí]] a rovněž i poválečné cesty do [[Polsko|Polska]], [[Černé moře|Černomoří]] a [[Řecko|Řecka]]. Ústředním tématem jeho [[Lyrika|lyrické poezie]] byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii obevilaobjevila úzkost o osud vlastního národa.
 
V padesátých letech se ani BranisalvBranislav neubránil tehdejší budovatelské rétorice, přesto jeho intimní lyrika vyvažovala citovou chudobu tehdejší poezie. Okouzlení čistotou dětského světa se od počátku padesátých let stalo zdrojem celé řady jeho básní pro děti, které vydá časopisecky (například v ''[[Mateřídouška (časopis)|Mateřídoušce]]'' a také knižně. Ve verších ke konci jeho života sílil melancolickýmelancholický podtón z vědomí samoty a blížící se smrti.
 
== Dílo ==
{{NK ČR|jk01012988}}
=== Básnické snírkysbírky ===
* ''Bílý kruh'' ([[1924]]),
* ''Na rozcestí'' ([[1927]]),
* ''Větrná růžice'' ([[1930]]),
* ''Na houslích jara, podzimu...'' ([[1933]]),
* ''Věčná země'' ([[1939]]),
* ''Dým ke hvězdám'' ([[1940]]),
* ''Pozdrav Polsku'' ([[1950]]),
* ''Milostný nápěv'' ([[1951]]),
* ''Krásná láska'' ([[1952]]),
* ''Večer u studny'' ([[1955]]),
* ''Prsten na cestu'' ([[1957]]),
* ''Cesta přátelství'' ([[1958]]), úvod a verše k fotografiím z cesty A.[[Antonín Novotný|Antonína Novotného]] do[[Sovětský svaz|SSSR]], 1958),
* ''Věnec z trávy'' ([[1960]]),
* ''Moře'' ([[1961]]),
* ''Řecká sonatina'' ([[1962]]),
* ''Divertimento a kantiléna'' ([[1964]]),
* ''Sluneční kámen'' ([[1969]]),
* ''Ezopovy bajky'' ([[1973]]).
=== Poezie pro děti ===
* ''Píseň dětství'' ([[1952]]),
* ''Zlatý déšť'' ([[1955]]),
* ''Hliněný džbánek'' ([[1957]]),
* ''Zelené roky'' ([[1959]]),
* ''Přijďte k nám, muzikanti'' ([[1960]]),
* ''Naše a vaše'' ([[1960]]),
* ''Ratolístka'' ([[1961]]),
* ''Modrý oblázek'' ([[1962]]),
* ''Ryby, rybky, rybičky'' ([[1963]]),
* ''Malá říkadla'' ([[1963]]),
* ''Polní růžičky'' ([[1966]]),
* ''Básně dětem'' ([[1971]]), souborné vydání, 3 svazky
 
=== Výbory z poezie ===
* S uzlíčkem stříbra (1947),
* Básně (1953),
* Lyrika (1957),
* Verše (1960),
* Básně (1968),
* Pramen pod hvězdami (1975),
* Tiše sním (1979),
* Uzlíček stříbra (1980),
* Z rosy a studánek (1980)
* Hodina zvonů (1989), výbor z básní pro děti,
=== Překlady ===
* [[Bjørn Rongen]]: ''Noc všech nocí'' (1941)