Staré sídelní území: Porovnání verzí

Se starým sídelním územím souvisí '''kmenové oblasti'''. Pojem ''kmenová oblast'' poprvé použil geograf [[Jaromír Korčák]] v roce 1938 v práci ''Geopolitické základy Československa''. ''Kmenové oblasti'' jsou v podstatě '''staré sídelní oblasti''' Františka Říkovského (1939) nebo '''stará kulturní území''' [[Jan Hromádka|Jána Hromádky]] (1943)<ref>Vlastislav Häufler, Jaromír Korčák, Václav Král (1960): Zeměpis Československa. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 667 s.</ref>. Za ''kmenovou oblast'' (v dřívějších dílech '''mateřské oblasti populační''') se v Korčákově jeho pojetí považuje území nejstaršího souvislého osídlení, v níž se geografická souvislost obyvatelstva projevuje i geneticky. Vychází z teorie o genetické kontinuitě populací v oblastech pravěkého osídlení opírající se o syntetické vzájemné působení zemského povrchu (přírodních podmínek) a souvislého osídlení obyvatelstva. Ve vývoji trvajícím nepřerušeně po dobu nejméně 200 pokolení spatřuje nositele samostatného vývoje [[Etnikum|etnického]] typu. Taková kmenová oblast je ovšem jen částí etnického celku, jeho genetickým jádrem, nejstarší základnou, odkud se osídlení rozšířilo do oblastí druhotného osídlení označovaných Korčákem za '''oblasti rámcové''' (v moderní terminologii bychom řekli '''[[Periferie (geografie)|periferní]]''')<ref>[[Jaromír Korčák]] (1938): Geopolitické základy Československa, jeho kmenové oblasti. Praha, Orbis, 170 s.</ref>.