Právní vztah: Porovnání verzí

Přidáno 698 bajtů ,  před 10 lety
upraveno a ověřeno podle citované literatury
(úpravy, nejde o referenci, ověřit)
(upraveno a ověřeno podle citované literatury)
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[právní subjektivita|subjektů práva]], kteří mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá.
{{Upravit - právo}}
{{ověřit}}
'''Právním vztahem''' se rozumí{{chybí zdroj}} právem upravený vzájemný poměr dvou subjektů [[hmotné právo|hmotného práva]], tzn. [[osoba|osob]] ([[fyzická osoba|fyzických]] nebo [[právnická osoba|právnických]]), včetně [[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávních korporací]], jako nositelů právní subjektivity, tedy nositelů práv a povinností. Příkladem právního vztahu je [[dluh]], [[manželství]], státní [[občanství]] nebo účast [[společník]]a ve [[společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
 
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
Požadavkem vzájemnosti se právní vztah liší od pouhého práva, např. [[vlastnictví]] působí vůči všem (''erga omnes''), je tedy (absolutním subjektivním) právem, nikoli právním vztahem.{{chybí zdroj}}
 
== Typy právních vztahů ==
Právní vztah s [[orgán veřejné moci|orgánem veřejné moci]] možný není,{{chybí zdroj}} např. [[daň]]ový dluh nebo dluh na [[sociální pojištění|sociálním pojištění]] právním vztahem není.
 
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
Právní vztahy se dělí do dvou hlavních skupin:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* statusové (stavové) – příkladem může být [[dítě|rodičovství]], členství v [[družstvo|družstvu]] nebo [[občanství]] [[obec|obce]]
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a hovoří se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
* [[závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Škoda (právo)|škodních]]
 
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[škoda (právo)|škodních]].
== Další definice právního vztahu ==
Podle klasické, v české nauce však neužívané, definice{{chybí zdroj}} můžou právní vztahy vznikat nejen mezi osobami, ale i mezi [[osoba|osobou]] a [[věc]]í: např. [[vlastnictví]] je právní vztah mezi vlastníkem a předmětem vlastnictví.
 
== Další definicePrvky právního vztahu ==
Další definice,{{chybí zdroj}} používaná někdy i v českém právu, připouští vznik právních vztahů i u absolutních práv, takže vlastnictví je právním vztahem mezi vlastníkem a všemi potenciálními rušiteli jeho vlastnického práva, jimž je vlastnictvím uložena povinnost vlastníka ve výkonu jeho práv nerušit. Tato definice se však nepokládá za příliš praktickou, neboť podle ní každé absolutní právo zakládá blíže neurčený a neomezený počet právních vztahů k potenciálním delikventům.
 
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít právní subjektivitu, neboli [[způsobilost k právům a povinnostem]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[způsobilost k právním úkonům]], která u právnických osob splývá s právní subjektivitou, ale u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá až dovršením [[zletilost]]i.
== Předpoklady právního vztahu ==
#[[právní norma]] – obligatorní předpoklad, bez něj nebude společenský vztah právním vztahem,
#[[právní skutečnost]] – nutný předpoklad, jen výjimečně nemusí figurovat ve struktuře právního vztahu a někdy i
#subjekty a objekty – nebývají však vždy v teorii považovány za předpoklady právního vztahu.
 
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Prvky právního vztahu ==
 
Právní vztah sestává z těchto prvků:
== Literatura ==
* Subjekty: [[fyzická osoba|fyzická]] nebo [[právnická osoba]]
* {{Citace monografie
* Objekt: to, čeho se právní vztah týká
| příjmení = Knapp
* Obsah: konkrétní oprávnění či povinnosti
| jméno = Viktor
| odkaz na autora = Viktor Knapp
| titul = Teorie práva
| vydavatel = C.H.Beck
| místo = Praha
| rok = 1995
| strany = 202–204
| isbn = 80-7179-028-1
}}
 
[[Kategorie:Právní vztahy| ]]
[[Kategorie:Vztahy]]
[[Kategorie:Právní pojmy]]
 
[[bg:Правоотношение]]
Neregistrovaný uživatel