Karel Weinfurter: Porovnání verzí

Přidáno 84 bajtů ,  před 8 lety
(Verze 7215666 uživatele 85.160.84.59 (diskuse) zrušena)
Mystika je ve Weinfurterově systému cestou k porozumění mezi náboženstvím Východu a Západu, jejichž syntézu ve své nauce obhajoval. Není popřením náboženství, spíše je zbavuje dogmat a stává se jejich nadstavbou, ve které mystik Východu i Západu snadno najdou společnou řeč. Tohoto porozumění však mohou dosáhnout jen skutečně praktikující mystikové, a to ještě na jisté úrovni svého vývoje. Pro náboženské představitele či vůdce je to nemožné ze samé podstaty věci: museli by totiž uznat zastupitelnost svých nauk, zatímco oni pro obranu a uchování samotné existence svých institucí musejí naopak přesvědčovat o své výlučnosti.
 
Weinfurterovská mystika se tak stala alternativou pro duchovně hledající, které [[církev|církve]] neuspokojily nebo přímo zklamaly. <ref> viz Listárna a další články in: Revue Psyche, 1924-1948.</ref> Navázaly na něj buď přímo nebo zprostředkovaně prakticky všechny osobnosti, kteří v [[Československo|Československu]] v oblasti alternativní (necírkevní) mystiky působily, ať to byl F. Drtikol, K. Minařík, J. Scheufler, J. Kočí, B. Hejhal, P. A. Toušek-Klíma, K. Makoň, manželé Tomášovi či J. Vacek a další.<ref> Viz knihy a vzpomínky dotyčných osobností: J. Kočí: Cesta za pravdou, E. Tomáš: Paměti mystika I. a II. díl, K. Minařík: Kéčara, J. Scheufler: Mystický učitel Karel Weinfurter a jeho doba, K. Funk: Mystik a učitel F. Drtikol, J. Vacek: Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl 1-15., aj.</ref> <ref> Dále viz agenda spolku Psyché in: Státní oblastní archiv v Praze (Praha - Chodov)</ref> <ref> Dále výpis agendy spolku in: Dějiny české mystiky 2, kap. 15, str. 224-227 </ref> NehleděVedle na totěch, že mnozíkteří se později více zabývali [[buddhismus|buddhismem]] (zvláště Drtikol), Minařík,případně TomášWeinfurtera přímo kritizovali (Minařík), dotyční v podstatě jennavazují opakujína nauky, které v Československu Weinfurter zformuloval jako první. <ref>První Weinfurterova kniha k tématu vyšla 1913, poslední 1942. Spisy jeho žáků a následovníků, vesměs o generaci a více mladších, vznikaly o desítky let později, některé byly sepsány za doby komunismu, mnohé až novodobě. </ref> <ref> Naopak před zmiňovaným obodbím vyšla k tématu pouze Čuprova studie Učení staroindické (1878), která se ovšem vůbec nezabývala naukou mystickou a už vůbec ne západní; šlo o ryze vědeckou práci, nikoliv o mystické nauky. Vývody Čuprovy (religionisty dávno překonané) byly pouze historické povahy. Rovněž tzv. hermetické materiály se nezabývaly mystikou ale magií. </ref>
 
== Zásadní díla Karla Weinfurtera ==
Anonymní uživatel