Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 28 bajtů ,  před 8 lety
odkaz na Smrt Janošíkova
který působí jako [[profesor]] na štiavnickém [[lyceum|lyceu]]. Dva horliví členové levočské Jednoty se po letech srdečné korespondence opět setkávají. [[Pavol Dobšinský]] začal vydávat časopis [[Sokol (časopis)|Sokol]]. Ale ke zklamání obou přátel [[Pavol Dobšinský]] po dvou školních rocích odchází na venkovskou chudobnou faru.
 
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá už hotovou ''[[Smrť Jánošíkova|Smrť Jánošíkovu]]'' [[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u ''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostává Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horehronie|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představuje inovovanou, resp. vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírá v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
 
== Charakteristika ==
Ján Botto byl reprezentativním básníkem Jednoty a zde se ukázalo Bottovo nadání, když přispíval do studentských rukopisných zábavných listů [[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]] a [[Pováží (časopis)|Pováží]]. Do časopisů přispíval pod [[pseudonym]]em ''Janko Maginhradský'' (''Janko Maginhradski''). Tento pseudonym si vybral podle vrchu nad svým rodištěm. Jeho básnické začátky spadají do období, kdy slovenský literární [[romantismus]] nabyl vyhraněnější podobu. Hlásil se k [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu [[Orol tatranský (časopis)|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]], [[Pováží (časopis)|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)|Sokol]] a [[Orol (časopis)|Orol]].
 
Čerpal z lidové poezie, jejích námětů, obraznosti a symboliky. Obraz současného [[Slovensko|Slovenska]] promítal do [[alegorie|alegorického]] světa pověstí, svým [[pohádka|pohádkovým]] námětů dával vlastenecký podtext. Přes postavu lidového hrdiny se vyslovoval k dobovým problémům a situacím v národním životě, aktualizoval lidové tradice a zvýraznil v nich hodnoty živé i v tomto období. Z lidových tradic si vzal náměty pro [[balada|balady]], které nijak neaktualizoval, ale plně respektoval postupy a schémata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň|básní]] ''[[Smrť Jánošikova]]'' (česky: ''Smrt Jánošíkova'').
 
Vyslovoval se i k aktuálním dobovým otázkám, zaujímal k nim postoje a společensky se angažoval. Psal vlastenecké a příležitostné básně, ve kterých reagoval na důležité události v národním životě. Vzdal v nich i hold významným osobnostem národní kultury – [[Ján Kollár|Jánu Kollárovi]] a [[Andrej Sládkovič|Andreji Sládkovičovi]]. Kromě vlastní tvorby a sbírání lidové slovesnosti též překládal ze [[Slované|slovanské]] a [[maďarština|maďarské]] [[poezie]].