Wikipedie

Erich Kulka: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Upřesnění data narození a úmrtí.
Lianas (diskuse | příspěvky)
13 editací
m Opravy a doplnění životopisu a díla.
Řádek 1:
'''Erich Kulka''' ([[18. únor]]a [[1911]] [[Vsetín]] – [[13. červenec|12. července]] [[1995]] [[Jeruzalém]]) byl [[Izrael|česko-izraelský]] [[spisovatel]], [[historik]] a [[novinář]] českého původu, který přežil [[holokaust]].
 
== Životopis ==
Kulka byl kvůliza komunisticképrotinacistickou odbojovéodbojovou činnostičinnost během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] uvězněnr. v1939 zatčen [[MaláGestapo|gestapem]] pevnosta (Terezín)|maléuvězněn pevnostina městabrněnském Terezín[[Špilberk|u]], později v[[Koncentrační tábor Dachau|koncentračnímkoncentračních tábořetáborech Dachau]], [[Sachsenhauzen|u]], [[Neuengamme]]a koncentračnímv letech 1942-1945 ve vyhlazovacím táboře [[Auschwitz-Birkenau|Osvětim]]. V Osvětimi-Birkenau vedl spolu s [[Ota Kraus|Otou Krausem]] a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, která byla centremčlánkem odboje v  táboře. Během „evakuace“ zevakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu podařil útěk z "pochodu smrti" spolu s jeho dvanáctiletým synem.
 
Po válce napsal společně s Otou Krausem knihu ''Továrna na smrt'', dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim). Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Osvětimi z Terezína. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků.
Po válce pracoval jako spisovatel a spolu s Otou Krausem napsal knihu „Továrna na smrt“, komplexní dílo o táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim). Tato kniha byla následována dalšími souvisejícími publikacemi. Kulka, který byl později čestným předsedou izraelského osvětimského výboru, svědčil v roce [[1964]] při takzvaném osvětimském procesu ve Frankfurtu. Jeho syn Otto Dov Kulka (1933), pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě , byl také svědkem při procesu. V roce [[1968]] Kulka emigroval z [[Československo|Československa]] do [[Izrael]]e. Dále se věnoval výzkumné činnosti, a to zejména historii holocaustu. V roce 1989 získal čestný doktorát univerzity v Chicagu. Od roku [[1991]] založil nadaci [[Hebrejská univerzita v Jeruzalémě|Hebrejské univerzity v Jeruzalémě]], která uděluje každoroční cenu za vynikající práci v oblasti výzkumu, zejména holocaustu.
 
Další kniha, ''Noc a mlha'' (spoluautor Ota Kraus), je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy.
V listopadu 2004 mu byl odhalen pomník v bývalém vězení [[gestapo|gestapa]] v Terezíně.
 
O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává Kulkovo dílo ''Soudcové, žalobci, obhájci''. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak Erich Kulka, tak jeho syn Otto Dov Kulka (1933), pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V jiných publikacích tohoto údobí jeho vědecké a literární tvorby zachytil Erich Kulka Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela ''Útěk z tábora smrti'' popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat ghetto Terezín a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů.
Za sovětské invaze v roce [[1968]] Kulka emigroval z [[Československo|Československa]] do [[Izrael]]e, kde pokračoval ve své výzkumné činnosti, na Hebrejské univerzitě a v Památníhu holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě. Výsledkem jsou historické studie, které poprvé v historii tematizovaly významnou účast českých a slovenských Židů v boji za osvobození Československa za druhé světové války: ''Židé v československé Svobodově armádě'' a ''Židé v československém vojsku na Západě''.
 
V Izraeli patřil Erich Kulka k nejaktivnějším členům Sdružení československých imigrantů a Ligy izraelsko–československého přátelství. V roce 1977 spoluzakládal Muzeum tolerance Wiesenthalova Centra v Los Angeles. K dalším projektům patřilo založení světového sdružení přeživších Osvětim a vydávání časopisu „The Voice of Auschwitz Survivors“ anglicky, hebrejsky a německy.
 
Po sametové revoluci usiloval o oživení židovského života v Československu členstvím v pražské náboženské komunitě, účastí na mezinárodních konferencích a přednáškami v Čechách a na Slovensku. Do tohoto období spadají i nová rozšířená vydání shora uvedených knih a jiných českých publikací. Z jeho iniciativy byl postaven na místě nacisty vypálené synagogy v jeho rodném Vsetíně pomník a na kamenných deskách na zdi židovského hřbitova byla vyryta jména obětí holocaustu města Vsetína a jeho okolí. Do posledního roku svého života se aktivně podílel na znovuvybudování politických, vědeckých a kulturních styků mezi Izraelem a Českou republikou.
 
Za celoživotní dílo mu byl v roce 1989 udělen americkou univerzitou Spertus College of Judaica v Chicagu čestný doktorát.
 
V roce [[1993]] založil nadaci na [[Hebrejská univerzita v Jeruzalémě|Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě]], která nese jeho jméno a uděluje ceny doktorandům za vynikající práce v oblasti výzkumu dějin českých Židů a holocaustu. Laureáti této ceny přednášejí dnes na předních izraelských univerzitách, na Harvardu a v Moskvě.
 
Jeho vědecká knihovna je uchována v Terezínském památníku v Givat Chajim-Ichud v Izraeli a jeho archív v Centrálním archívu Památníku holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě.
 
V listopadu 2004 mu byl odhalen pomník (portrét od ak. sochaře Josefa Vajce) v Muzeu ghetta Terezín. Ke stoletému výročí jeho narození byla r. 2011 vydána Hebrejskou univerzitou v Jeruzalémě a Židovským muzeem v Praze pamětní kniha ''Erich Kulka 1911-1995. Život jako poslání za ty, kteří se nevrátili. Sto let od jeho narození'' (česky, anglicky, hebrejsky).
 
== Dílo ==
* ''My mrtví žalujeme!'' (spoluautor Ota Kraus), Vsetín 1945
* ''Továrna na smrt '', 1947 – kniha o koncentračním táboře Osvětim
* ''Továrna na smrt'' (spoluautor Ota Kraus), Praha 1946, 1950, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964; německy: Berlín 1957, 1958, 1991; maďarsky: Budapešť 1957, 1958; rusky: Moskva 1960; estonsky: Tallin 1960; hebrejsky: Jeruzalém 1960; rumunsky: Bukurešť 1959, 1963; anglicky: Oxford 1966; řecky: Athény 1979
* ''Frankfurtský proces'', Naše vojsko, 1964 ▼
* ''Noc a mlha'' (spoluautor Ota Kraus), Praha 1958, 1966; maďarsky: Budapešť 1961; německy: Berlín 1963
* ''Soudcové, žalobci, obhájci'', Svoboda, 1966 ▼
▲* ''Frankfurtský proces'', Naše vojsko,Praha 1964
* ''Židé v československé Svobodově armádě'', Sixty-Eight Publishers, 1979, Naše vojsko, Praha 1990
▲* ''Soudcové, žalobci, obhájci'', Svoboda,Praha 1966; slovensky: Tu sa končia stopy SS…, Bratislava 1965
* ''Útěk z tábora smrti'', Praha 1966, 2011; Escape from Auschwitz, South Halley MA 1986
* ''Únos ze San Fernanda'' (spoluautorka Věra Trochtová), Praha 1968
* ''Sbírka svědectví a dokumentů o účasti československých Židů v odporu proti nacistickému Německu'', Jeruzalém 1976
* ''The Holocaust is being denied! : The answer of Auschwitz survivors'', Tel Aviv 1977; německy: Jeruzalém 1975, Tel Aviv 1977
* ''Židé v československé Svobodově armádě'', Sixty-Eight Publishers, Toronto 1979; Samizdat (Charta 77), Praha 1981; Naše vojsko, Praha 1990; hebrejsky: Jeruzalém 1977; anglicky: Jews in Svoboda’s army in the Soviet Union, Jerusalem and Lanham, London, New York 1987
* ''Židé v československém vojsku na západě'', Naše vojsko, Praha 1992.
{{NK ČR|jk000148226}}
Řádek 28 ⟶ 49:
[[Kategorie:Úmrtí 1995]]
[[Kategorie:Muži]]
 
[[de:Erich Kulka]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Kulka“