Historický vývoj češtiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Čeština humanistická: ruzna doplneni (gegj, lauka, biblictina) a typostyl, fakt?y - nejsou prvni gramatiky az v baroku + etym. bratr. pravopisu? |
m →Čeština humanistická: styl, link |
||
Řádek 52:
Ve výslovnosti se dokončila diftongizace ''ý > ej'', která však v grafice pronikla do psaných textů jen v omezené míře. Byla dokončena i diftongizace ''ú > ou'' (v grafice však i nadále zůstalo ''au''), na začátku slova však pronikla jen v nižším a odborném stylu (''ouřad''(''a''), ''ouvoz''). Psané ''mě'' [mje] se začalo vyslovovat [mňe]. Nastala změna tautosylabického (stejnoslabičného) ''aj > ej'' (''daj > dej, vajce > vejce''), heterosylabického ''aj'' se nedotkla (''dají, vajec'').
Poznámka: Tyto změny se, stejně jako mnohé jiné,
V morfologii bylo dovršeno rozlišení životných a neživotných maskulin (''vidím psa'' x ''vidím strom'').
Standardem spisovného jazyka pro další období se stal nový překlad [[Bible]], známý jako [[Bible kralická]] – její jazyk, tzv. ''[[bibličtina]]'' (zastarale ''bibličina''),<ref>SSJČ, SSČ, PSJČ, ASCS, heslo ''[[bibličtina]]''</ref> se později stal nejen vzorem pro jazykovou reformu národního obrození a potažmo tak i na současnou spisovnou češtinu, ale hrál roli i v dějinách vývoje spisovné [[slovenština|slovenštiny]].
=== Čeština barokní ===
| |||