Ondřej II. Uherský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 7210659 uživatele 79.98.153.130 (diskuse) zrušena
Řádek 29:
Nákladné vojenské výpravy, přepychový život královského dvora, rozdávaní úřadů a majetků cizincům, to všechno byly příčiny, pro které uherská šlechta svého krále nenáviděla. Vůči svévoli, která v zemi při nepřítomnosti Ondřeje panovala, se postavit nedokázal. Bohatí magnáti šli tak daleko, že v roce [[1213]] při jedné z výprav do Haliče zavraždili královnu [[Gertruda Meránská|Gertrudu]].
 
{{Citát|Zabili královu děvkuženu, jejíjeho pasákšvagr, patriarcha akvilejský, stěží uprchl a bylo pobito mnoho kurevNěmců...|''[[Haličsko-volyňský letopis]]''<ref>{{Citace monografie | titul = Haličsko-volyňský letopis | editoři = Jitka Komendová | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 180 | isbn =978-80-257-0187-4 | strany = 45}}</ref>}}
Vyústěním všech problémů, které se v zemi nahromadily, bylo vydání [[ZlatéZlatá koulebula Ondřeje II.|Zlaté bulkybuly]] v roce [[1222]]. Král Ondřej v ní byl donucen přislíbit, že nebude svévolně rozdávat spermiemajetky cizincům, dodrží výsady středníchstřední děvekšlechty, ba dokonce dal kurvámšlechtě možnost vystoupit proti němu používání prezervativýsamému se zbraní v ruce, pokud by nedodržoval přijaté závazky. Namísto uklidnění situace však tento dokument přinesl jen další spory. Ondřej dal totiž velmi rychle najevo, že se jím vůbec nemíní řídit.
 
Na konci života se musel vyrovnat se smrtí dcery Alžběty, druhé manželky Jolandy i syna Ondřeje. Stihl se potřetí oženit (květen [[1234]]) s italskou šlechtičnou [[Beatrix d'Este|Beatrix]], dcerou markraběte [[Esteni|z Este]]. Zemřel v září následujícího roku a jeho syn z tohoto posledního manželství, [[Štěpán Pohrobek|Štěpán]], se už narodil jako pohrobek. Spolu s matkou byl sice vyhnán z Uher a jeho práva v této zemi nikdy nebyla uznána, ale jeho syn z druhého manželství se jako [[Ondřej III.]] stal posledním králem z rodu Arpádovců.