Bell X-1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot změnil: uk:Bell X-1 |
m doplnění, drobné úpravy |
||
Řádek 11:
}}
'''[[Bell Aircraft Corporation|Bell]] X-1''' bylo první [[letadlo]], které překonalo [[rychlost zvuku]] vlastní silou ve vodorovném letu. Během tohoto letu letoun dosáhl nejvyšší rychlosti odpovídající [[Machovo číslo|Machovu číslu]] 1,015 (1299 km/h).
Tento letoun také založil typovou řadu X, určenou čistě pro experimentální účely, která byla zpočátku utajována. [[Raketoplán]] X-1 byl poháněn raketovým motorem a let zahajoval vypuštěním ze speciálně upraveného bombardéru [[B-29 Superfortress|B-29]]. Po spotřebování paliva letoun klouzavým letem přistál na letišti, byl však schopen také klasického vzletu z letiště.
Prvním nadzvukovým pilotem se stal [[Charles Yeager|Charles "Chuck" Yeager]], který s tímto letounem dne [[14. říjen|14. října]] [[1947 v letectví|1947]] překonal rychlost zvuku.
[[5. ledna]] [[1949 v letectví|1949]] Yeager provedl ověření stoupavosti letounu X-1 klasickým vzletem z dráhy a dosažením výšky 7000 m za 90 sekund.
== Historie ==
Řádek 21 ⟶ 24:
'''XS-1''' byl první vysokorychlostní letoun, postavený výhradně pro letecký výzkum. Typ nebyl nikdy určen k výrobě. XS-1 byl z velké části navržen v souladu s údaji poskytnutými úřadem [[NACA]] (dnes [[NASA]]), zaplacen vojenským [[letectvo|letectvem]] a postaven firmou [[Bell Aircraft Corporation|Bell]]. XS-1 číslo 2 (sériové číslo 46-063) byl testován úřadem NACA, aby poskytl konstrukční údaje pro další produkci letounů o vysokém výkonu.
Tvar trupu XS-1 byl převzat ze střely půlpalcového [[M2 Browning|kulometu Browning]], jejíž nadzvuková
<!--následující bylo na anglické wiki změněno, takže si nejsem jist, kde je pravda: It is not widely realised that the X-1 owes a great deal of its design to the [[Miles M.52]], a [[United Kingdom|British]] jet powered design dating back to [[1942 in aviation|1942]]. The M-52 design was handed to the Americans during [[Druhá světová válka|WWII]] as part of what was supposed to have been a technology sharing agreement (although the British complained that there was no technical reciprocation on the part of the Americans once they got hold of the M-52 plans). The M-52 tail design solved some problems with the X-1 concerning stability as the craft approached the sound barrier.-->
| |||