Theodor W. Adorno: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot změnil: kk:Адорно Теодор |
|||
Řádek 6:
Theodor Ludwig Wiesengrund-Adorno se narodil 11. září ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] matce Marii roz. Calvelli-Adorno della Piana, pěvkyni katolického vyznání a otci Oscaru Wiesengrundovi, židovskému obchodníkovi s vínem, který konvertoval k protestantismu. Theodor později zkrátil otcovské příjmení Wiesengrund na iniciál W. a nahradil jej příjmením matky - Adorno. Od své matky a její sestry zdědil celoživotní zájem o hudbu.
1921 maturoval na Gymnáziu císaře Wilhelma ve Frankfurtu. Následovalo studium filozofie, sociologie, psychologie a hudebních věd na Frankfurtské univerzitě. První filozofické školení obdržel Adorno od [[Siegfried Kracauer|Siegfrieda Kracauera]]. Během studií se Adorno věnuje hudební kritice v duchu radikální moderny a zasazuje se o dílo [[Arnold
V 21 letech ukončil Adorno studium promocí o [[Edmund Husserl|Edmundu Husserlovi]] u Hanse Cornelia. 1925 odchází studovat hudební kompozici do Vídně u [[Alban Berg|Albana Berga]] a klavír u Eduarda Steuermanna. Seznamuje se s Arnoldem Schönbergem, Antonem von Webern a [[György Lukács|Györgem Lukácsem]]. Zpátky ve Frankfurtu posiluje kontakt k Institutu pro sociální výzkum, který vede Max Horkheimer. 1931 se Adorno habilituje prací ''Konstrukce estetického u Kierkegaarda'' a stává se soukromým docentem filozofie ve Frankfurtu. 1933 je zbaven úřadu a odchází do anglického Oxfordu. 1937 se oženil s Margaretou Karplus, inženýrkou chemie. 1938 společně emigrují do USA. Adorno se stává členem [[Institutu pro sociální výzkum]] v New Yorku a podílí se na ''Princeton Radio Research Project''. 1941 přesídluje Adorno do Los Angeles a píše společně s Maxem Horkheimerem ''Dialektiku osvícenství'' (vyšlo 1944). Dále píše v tomto období ''Filozofie nové hudby'', ''Minima Moralia'' a spolupracuje s německým spisovatelem [[Thomas Mann|Thomasem Mannem]].
1949 se vrací do Frankfurtu jako mimořádný profesor filozofie na Frankfurtské univerzitě. Po obnovení Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu v roce 1950 se Adorno ujímá funkce zástupce ředitele.
| |||