Severní Bukovina: Porovnání verzí

[[Slované|Slovanské]] obyvatelstvo osídlilo území dnešní Bukoviny již v době před vznikem Kyjevské Rusi. O tom svědčí nejen písemné zmínky o [[Venetové|Venetech]], Antech a Sklavenech v dílech několika historiků (např. Jordanes nebo Prokopios), ale i archeologický výzkum prováděný po roce 1945 na území [[Černovická oblast|Černivecké oblasti]] [[USSR]]. Prvním známým [[Východoslovanské jazyky|východoslovanským]] kmenem v Bukovině byli [[Tiverci]], jak ve své kronice uvádí staroruský letopisec [[Nestor]].

Území Bukoviny bylo součástí [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] a později Haličsko-volyňského knížectví. Toto tvrzení je podepřeno písemnými prameny (např.: [[Povisť vremennych lit]], [[Slovo o pohybeli Ruskoji zemli]], [[Slovo o pluku Igorově]], [[Haličsko-volyňský letopis]], [[Bârladská gramota]] aj.) a archeologickým výzkumem.

Po rozpadu [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličsko-volyňského knížectví]] v polovině [[14. století]] byly jeho části postupně včleňovány do tehdy vznikajícího Moldavského knížectví. Nejdéle odolávala tzv. ''[[Šypynská země]]'', jejíž jihozápadní cíp se stal součástí [[Moldavsko|Moldavska]] až roku [[1499]]. Význam [[Ukrajinština|ukrajinské]] kultury v Moldavském knížectví bývá srovnáván s rolí [[Běloruština|běloruské]] kultury v [[Litevské velkoknížectví|Litevském knížectví]]. Vzorem pro organizaci státní správy ve středověkém Moldavsku byla staroruská knížectví. Staroukrajinština sloužila na knížecím dvoře v [[Suceava|Suceavě]] jako úřední jazyk. O silném vlivu Ukrajinců v [[Moldavské knížectví|Moldavském knížectví]] svědčí i to, že v některých dobových pramenech je Moldavsko nazýváno „Rossovlachija“.

S rozpadem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] vyvrcholily v Bukovině [[Iredentismus|iredentistické]] snahy [[Ukrajinci|Ukrajinců]] i [[Rumuni|Rumunů]]. Ukrajinci již dříve volali po rozdělení Bukoviny na ukrajinskou a rumunskou část ([[Etnografie|etnografická]] hranice mezi oběma národy je zřetelná). Rumunští nacionalisté v čele s [[Iancu FlondoremFlondor]]em trvali na přičlenění celé Bukoviny k Rumunsku. V listopadu [[1918]] vstoupila rumunská vojska do Bukoviny a zmařila ukrajinské snahy o rozdělení této provincie na základě etnického principu. Proti rumunské okupaci severní Bukoviny protestovali představitelé vlád [[Západoukrajinská lidová republika|ZULR]], [[Ukrajinská lidová republika|ULR]] a později [[USSR]], resp. [[SSSR]].

[[Meziválečné období|Meziválečná léta]] (1918-1940) jsou v tzv. [[Velké Rumunsko|Velkém Rumunsku]] ve znamení [[Represe|represí]] vůči ukrajinské menšině. Toto období se vyznačuje bezohlednou [[Rumunizace|rumunizací]] bukovinských Ukrajinců. Severní Bukovina byla osídlována rumunským úřednickým aparátem a armádou. Ukrajinské školství všech stupňů bylo zrušeno. Ukrajinský tisk byl značně omezen a kontrolován [[cenzura|cenzurou]].

Pět výše uvedených tezí představuje ta významná historická období v dějinách Bukoviny, v jejichž výkladu se ukrajinští historikové rozcházejí se svými rumunskými kolegy. Uvedený pohled na vybrané kapitoly z dějin Bukoviny vychází z prací zvláště těchto autorů: [[Mychajlo Hruševskyj|M. Hruševskyj]], [[Myron Korduba|M. Korduba]], [[Borys Krupnyckyj|B. Krupnyckyj]], J. Kozak, D. Kvitkovskyj, [[Teofil Bryndzan|T. Bryndzan]], A. Žukovskyj, [[Ivan Rybalka|I. Rybalka]], B. Tymoščuk, O. Dobržanskyj, J. Makar, O. Masan, P. Magocsi.