Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 2 bajty, před 8 lety
m
Překlepy
 
== Životopis ==
Narodil se v zemědělské rodině otci Jurajovi Bottovi a matce Kataríně jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v [[Nižný Skálnik|Nižném Skálníku]], byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na [[latina|latinskou]] školu do [[Ožďany|Oždian]]. V Ožďanech mnohozískatmnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne [[9. září]] v roce [[1843]] se zapsal na evangelické [[lyceum]] v [[Levoča|Levoči]]. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V [[Levoča|Levoči]] ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: [[Rétorika|rétoriku]] a [[Filozofie|filosofii]].
 
Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
 
== Předrevoluční léta 1840–1847 ==
Tato společnost vydala v roce [[1840]] výběr ze své poezie v [[almanach]]u [[Jitřenka (almanach)|Jitřenka]]. Téměř okamžitě byl almanach zakázán, kvůli [[Slovania|slovanskému]] charakteru básní, [[Maďarsko|maďarským]] tiskem. Výsledkem této události byl zákaz [[Slovensko|slovenských]] společností na všech vyšších školách kromě [[Bratislava|Bratislavy]], [[Levoča|Levoče]] a [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. V roce [[1843]] zbavil [[Bratislava|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry řeči a literatury československé. Na protest opustilo [[Bratislava|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča|Levoče]], nebotneboť tamější lyceum bylo prakticky ve slovenských rukou. Se studenty z [[Bratislava|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň|písně]] a [[pohádka|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost|lidovou slovesnost]], čožcož se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst|pověstí]] vyšla u [[Pavol Dobšinský|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] v [[Levoča|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do soukromé [[Jednota mládeže slovenské|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)|Sokol]].
 
== Tvorba ==
Ján Botto byl reprezentativním básníkem Jednoty a zde se ukázalo Bottovo nadání, když přispíval do studentských rukopisných zábavných listů [[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]] a [[Pováží (časopis)|Pováží]]. Do časopisů přispíval pod [[pseudonym]]em ''Janko Maginhradský'' (''Janko Maginhradski''). Tento pseudonym si vybral podle vrchu nad svým rodištěm. Jeho básnické začátky spadají do období, kdy slovenský literární [[romantismus]] nabyl vyhraněnější podobu. Hlásil sase k [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu [[Orol tatranský (časopis)|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]], [[Pováží (časopis)|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)|Sokol]] a [[Orol (časopis)|Orol]].
 
Čerpal z lidové poezie, jejích námětů, obraznosti a symboliky. Obraz současného [[Slovensko|Slovenska]] promítal do [[alegorie|alegorického]] světa pověstí, svým [[pohádka|pohádkovým]] námětů dával vlastenecký podtext. Přes postavu lidového hrdiny se vyslovoval k dobovým problémům a situacím v národním životě, aktualizoval lidové tradice a zvýraznil v nich hodnoty živé i v tomto období. Z lidových tradic si vzal náměty pro [[balada|balady]], které nijak neaktualizoval, ale plně respektoval postupy a schemataschémata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň|básní]] ''Smrť Jánošikova'' (česky: ''Smrt Jánošíkova'').
 
Vyslovoval se i k aktuálním dobovým otázkám, zaujímal k nim postoje a společensky se angažoval. Psal vlastenecké a příležitostné básně, ve kterých reagoval na důležité události v národním životě. Vzdal v nich i hold významným osobnostem národní kultury – [[Ján Kollár|Jánu Kollárovi]] a [[Andrej Sládkovič|Andreji Sládkovičovi]]. Kromě vlastní tvorby a sbírání lidové slovesnosti též překládal ze [[Slované|slovanské]] a [[maďarština|maďarské]] [[poezie]].