Náhorní Karabach: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 45:
Když se počátkem 20. let 20. století s koncem [[Ruská občanská válka|občanské války v Rusku]] utvářel [[Sovětský svaz]], usilovali jak [[Arméni]], tak [[Ázerbájdžánci]], o oblasti [[Nachičevan]]u, [[Zangezur]]u a Náhorního Karabachu. Rozhodnutím ústředního výboru [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSR(b)]] byly nakonec Nachičevan a Náhorní Karabach v rámci vzniklé [[Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika|Zakavkazské SFSR]] ponechány Ázerbájdžánu, zatímco Zangezur, oddělující Nachičevan od zbytku ázerbájdžánského území, byl předán Arménii. Dne [[7. červenec|7. července]] [[1923]] byla v rámci Ázerbájdžánu ustavena '''[[Náhorno-karabašská autonomní oblast]]'''. V roce [[1926]] představovali Arméni 93,5 % obyvatel Náhorního Karabachu, tento podíl se od té doby snižoval na 77 % v roce [[1989]]. Od 60. let sílily mezi karabašskými Armény pocity diskriminace a nevole nad tímto demografickým vývojem. Nevraživost mezi oběma etniky přerostla na konci 80. let v otevřené střety, které slábnoucí sovětská moc už nebyla s to zvládnout.
V lednu 1988 byla zahájena masivní deportace Azerů z Arménie do měst Baku a Sumgayit. Ve dnech [[28. únor|28.]] a [[29. únor]]a [[1988]] došlo ve městě [[Sumgait (město)|Sumgait]] u [[Baku]] k [[pogrom]]u, který si vyžádal životy 32
V následujících měsících více než 220 000 etnických Ázerbájdžánců bylo nuceno opustit své domovy v Arménii. Mezi tím 18. července 1988 rozšířené zasedání nejvyššího prezidia [[SSSR]] potvrdilo existenci náhorního Karabachu jako nedílné součásti [[Ázerbájdžán]]u. 1. Prosince 1989 se [[nejvyšší rada Arménie]] usnesla na sloučení [[Arménie]] a Náhorního Karabachu. Tak, v rozporu s [[ústava SSSR|ústavou SSSR]] a se základy mezinárodního práva Arménie oficiálně vznesla nárok na území sousední [[republika|republiky]].
Když [[Ázerbájdžán]] vyhlásil [[30. srpen|30. srpna]] [[1991]] nezávislost na rozpadajícím se Sovětském svazu, nehodlali Arméni z Náhorního Karabachu zůstat nadále jeho součástí a karabašské vedení, podporované morálně i materiálně z Arménie, vyhlásilo [[2. září]] [[1991]] nezávislost na Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánská vláda reagovala na ohrožení své územní suverenity [[26. listopad]]u zrušením karabašské autonomie. Následné [[referendum]], uspořádané v Náhorním Karabachu 10. prosince sice azerská menšina bojkotovala, drtivá většina karabašských Arménů však rozhodnutí o nezávislosti podpořila. V letech [[1992]] až [[1994]] probíhala o Náhorní Karabach, který tvoří v Ázerbájdžánu [[enkláva|enklávu]], oddělenou od Arménie takzvaným [[Lačinský koridor|Lačinským koridorem]], otevřená [[válka]] mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která zasáhla citelně i [[civilní obyvatelstvo]].
[[File:Refugeesaz.jpg|thumb|Ázerbájdžánci vysídleni z arménské-okupační zóny Ázerbájdžánu]]
Nejzávažnějším případem porušování lidských práv byl [[Masakr v Chodžali]], při kterém 26. února zaútočily arménské síly za podpory těžké techniky na azerské civilisty ve vesnici [[Chodžali]]. Její obyvatelstvo žilo několik měsíců v obležení bez dodávek elektřiny a [[plyn]]u a v nedostatku potravin. [[Vesnice]] byla evakuována a civilní obyvatelstvo se pěšky přesouvalo na ázerbájdžánské území. Několik [[kilometr]]ů od bezpečné zóny však zahájily arménské síly palbu na [[konvoj]] ázerbájdžánských uprchlíků. O život přišlo během dne 613 ázerbájdžánských obyvatel, z toho 106 žen a 83 dětí.
Na událost reagovali Azerbajdžánci represáliemi během kterých bylo zabito dne 10. dubna 1992 53 Arménců v obci [[Maragha v Martakert]] (Náhorní Karabach).
Na konci konfliktu Arméni ovládli Náhorní Karabach, [[Lačinský koridor]], a další části ázerbájdžánského území. Když boje [[12. květen|12. května]] [[1994]] utichly, výsledkem bylo odhadem 17 500 mrtvých na arménské a 25 500 na ázerbájdžánské straně, 700 000 až 1 000 000 Azerů a 300 000 Arménů bylo vyhnáno ze svých domovů. Například [[Šuša]], kdysi druhé největší město Náhorního Karabachu, které mělo ještě v roce [[1989]] na 17 000 obyvatel, převážně Azerů, je dnes poloprázdné, většina domů je trvale neobydlená a poničená.
| |||