Bernartice (okres Jeseník): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m kategorizační šablony nahrazeny podmínkou v infoboxu
m gramatika; interní odkaz
Řádek 60:
Bernartice značně trpěly událostmi [[třicetiletá válka|třicetileté války]], kdy se v ní střídavě usadila vojska obou stran, a morem roku [[1633]], který zanechal v obci jen 13 obyvatel; ještě roku [[1650]] bylo z 26 lánů 20 pustých, zanikly zdejší rybníky i olejny. Mor udeřil opět roku [[1713]], přesto nabyla ves v průběhu 18. století opět na významu. Roku [[1742]] se obec v důsledku rozdělení Slezska ve [[války o dědictví rakouské|válkách o dědictví rakouské]] ocitla na hranici s [[Prusko|Pruskem]].
 
Jako v jiných vesnicích Jesenicka bylo v Bernarticích bohaté dědičné fojtství (původně zřejmě věnované [[lokátor]]ovi), zmiňované již v roce [[1305]] a zapisované do [[Zemské desky|zemských desekdesk]] jako samostatný lenní statek. Zatímco pozemky biskupského tzv. Horního dvora byly roku [[1579]] rozprodány obyvatelům, Dolní dvůr s řadou pozemků zůstal ve vlastnictví fojtů, kteří se často střídali. Přímo na pozemcích fojství vznikla kolem roku [[1782]] osada Pavlinka.<ref>Hosák (2004), s. 868</ref> V polovině 19. století byl majitelem fojtství Josef Latzel, který založil jeden z prvních cukrovarů ve Slezsku (ovšem v Horních Bernarticích na pruské straně) a v roce [[1848]] se stal za zdejší kraj poslancem ústavodárného [[Kroměřížský sněm|Kroměřížského sněmu]]. Jeho potomkům fojtský velkostatek patřil ještě za první pozemkové reformy, kterou přežil prakticky v nezměněném rozsahu.
 
Základem hospodářství obce zůstalo zemědělství, i když zde fungovala od roku [[1892]] Latzelova továrna na zápalky a po I. světové válce výroba čisticích a pracích prostředků. Roku [[1896]] byly Bernartice napojeny na lokální železnici z [[Lipová-lázně|Dolní Lipové]] směrem do [[Německo|Německa]] a o rok později byla vybudována její odbočka z Bernartic do [[Javorník (okres Jeseník)|Javorníka]].