Arogance: Porovnání verzí

Francouzské ''arrogance'' je odvozeno z [[latina|lat.]] ''arrogantia'', od ''ad-rogans'', ten kdo si svévolně osobuje a přisvojuje postavení, práva či nároky. Na rozdíl od [[pýcha|pýchy]], která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena, arogance charakterizuje vnější chování a vystupování osoby, která si nárokuje a osobuje víc než jí přísluší, ač si toho zpravidla je více méně vědoma. K aroganci patří také pohrdavé, nezdvořilé až hrubé vystupování vůči druhým. Hranice mezi pýchou a arogancí však není ostrá, arogance může být jedním z vnějších projevů pýchy. Arogance však i často zakrývá vnitřní pocit méněcennosti, jejž si dotyčný kompenzuje namyšleným vystupováním navenek:{{doplňte zdroj}}

{{citát|Nejvíc arogantní vůči ženám jsou muži, kteří pochybují o své mužnosti.|[[Simone de Beauvoir]]}}

 

I když původně charakterizuje vystupování jednotlivce, užívá se dnes často i o institucích, o úřadech a obecně se hovoří o „aroganci moci“.<ref>Summers – Swanová, ''Richard Nixon - "arogance moci".'' Praha 2003.</ref> Nositelé moci někdy vystupují, jako kdyby nemuseli nic vysvětlovat a o nic žádat, a to i když třeba sami osobně arogantní nejsou, protože to - přinejmenším podle jejich náhledu na věc - vyžaduje splnění jejich úkolu v dané funkci. Na druhou stranu osobně arogantní jedinci o takovéto mocenské pozice nezřídka cíleně usilují. Hartl - Hartlová zmiňují v této souvislosti "syndrom kachního peří" (''duck feather syndrome''), což označuje jednání lidí, po nichž každá kritika steče jako voda a vůbec se jich nedotkne<ref>Hartl - Hartlová, ''Psychologický slovník'', heslo "Syndrom kachního peří".</ref>; v souvislosti s proniknutím interní diplomatické koresondence na veřejnost přes portál [[WikiLeaks]] v listopadu 2010 se v tomto smyslu rozšířil také výraz "[[teflon]]"<ref>http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/teflon-merkelova-psala-podle-spiegelu-ambasada-usa-v-berline/562697"</ref>.