Aegyptus: Porovnání verzí

{{Různé významy|tento=římské provincii|druhý=mýtickém egyptském králi |stránka=Aigyptos}}

[[Soubor:REmpire-Aegyptus.png|thumb|right|250px|[[Římská říše]] kolem roku [[120]]; červeně zvýrazněna provincie Aegyptus]]

'''Aegyptus''' ([[Latina|latinsky]] [[Egypt]]) bylo ve [[starověk]]u jméno [[římské provincie]], zahrnující převážnou část moderního Egypta s výjimkou [[Sinaj (biblická hora)|Sinajského poloostrova]]. [[Starověký Řím|Římský]] Egypt sousedil na západě s provincií [[Kyrenaika]] a na východě s [[Arabia Petraea|Arabií Petraeou]]. Území Egypta přešlo pod římskou nadvládu v roce [[30 př. n. l.]] poté, co [[Augustus|Octavianus]] (pozdější císař [[Augustus]]) završil své vítězství nad [[Kleopatra VII.|Kleopatrou]] a [[Marcus Antonius|Marcem Antoniem]] v [[Bitva u Actia|bitvě u Actia]] z předcházejícího roku. V dobách panování Římanů sloužil Egypt jako hlavní producent obilí pro [[Řím]], často byl proto nazýván „obilnicí říše“.

 

 

[[Soubor:Sainta15.jpg|thumb|Alexandrijský biskup [[Atanáš|Athanasius]], jenž byl různými císaři poslán nejméně pětkrát do vyhnanství.]]

Ohledně herezí a jiných rozličných křesťanských směrů se v Egyptě dařilo nejen ariánství, ale své věřící zde nalezly také gnosticismus a [[manicheismus]]. Rovněž se zde vyvinulo mnišsské hnutí ([[monasticismus]]), které před hmotnými požitky světa upřednostňovalo život v chudobě a oddanost církvi. Egyptští křesťané přijali monasticismus (mnišství) s takovým nadšením a zápalem, že dokonce císař [[Valens]] musel stanovit omezení počtu mužů, kteří se mohli stát [[mnich]]y. Monasticismus se z Egypta rychle rozšířil i do zbytku křesťanského světa. Ruku v ruce s rozmachem křesťanství docházelo v Egyptě v tomto období k rozvoji užívání [[Koptština|koptštiny]], což byla určitá forma jazyka starých Egypťanů psaná řeckými písmeny a doplněná některými znaky pro vyjádření hlásek, jež řečtina na rozdíl od egyptštiny neznala. Koptštinu používali původně pohané v rámci svých rituálů. Později ale byla přijata ranými křesťany k šíření [[Evangelium|evangelia]] mezi domorodé Egypťany a proto se stala [[Liturgie|liturgickým]] jazykem egyptských křesťanů, kterým zůstává dodnes.

Východořímský stát začal nabývat stále více orientální podobu, která nahradila někdejší antický řecko-římský svět. Řecký systém výkonu místní vlády občany (''[[Polis|poleis]]'') zcela vymizel. Úřady, nesoucí nové byzantské názvy, byly v dědičném držení bohatých velkostatkářských rodin. Některé věci se však nezměnily: Alexandrie, druhé největší město říše, zůstávala centrem náboženských sporů a násilí. [[Cyril Alexandrijský|Cyril]], patriarcha Alexandrie, přesvědčil v roce [[415]] správce města, aby vydal příkaz k vypuzení židů. Následnému řádění zfanatizované lůzy padlo za oběť kromě nesčetného počtu židů také řada křesťanů a pohanů. Zavraždění matematičky a filozofky [[Hypatia z Alexandrie|Hypatie]] během tohoto běsnění je pokládáno za symbol konce éry [[Helénismus|helénistické kultury]] v Egyptě. Zhruba v téže době se v Egyptě zrodila nová hereze, která prodloužila období vnitřní nestability Egypta a definitivně jej odcizila říši.

 

 

Za vlády [[Justinián I.|Justiniána I.]] ([[527]]-[[565]]) se východořímské říši podařilo znovu ovládnout dřívější západní provincie v [[Afrika (provincie)|Africe]] a v [[Itálie|Itálii]]. Avšak tyto úspěchy byly draze vykoupeny a ve svém konečném důsledku jen oslabily celkovou obranu říše.