Epifanie: Porovnání verzí

[[Soubor:Albrecht Dürer 005.jpg|thumb|[[Albrecht Dürer]], ''Klanění tří králů'', olej na plátně, 98×111 cm, [[1504]], [[Florencie]], [[Galleria degli Uffizi]]]]

[[Soubor:Lstiboř, detail dveří fary.JPG|thumb|Požehnání na dveřích fary ve [[Lstiboř]]i, okres Kolín]]

'''Epifanie''' (z [[řečtina|řec.]] ἐπιφάνεια ''epi-faneia'', zjev, zjevení) znamená zjevení, zejména záchranného božstva v jeho lesku a slávě. V [[křesťanství]] označuje zjevení [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] jako božské osoby a speciálně svátek Zjevení Páně.

 

[[Západní církev]] slavila [[Vánoce]] dříve než tento svátek Tří králů. Východní církev oproti tomu stanovila 6. leden jako den oslavy Ježíšova narození. Zřejmě zde má svůj původ západní zvyk začít slavit Ježíšovo narození [[25. prosinec|25. prosince]] a pokračovat dvanáctidenní slavností, která vrcholí 6. ledna. V některých kulturách ovšem oslavy narození Páně končí až po čtyřiceti dnech – [[2. únor]]a, kdy církev slaví svátek [[Uvedení Páně do chrámu]] čili [[Hromnice (svátek)|Hromnice]].

 

 

Východní církve zdůrazňují, že předmětem oslavy je moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako [[Mesiáš]] a druhá osoba [[Nejsvětější Trojice]] při svém křtu v řece [[Jordán]]u. Pro východní církev, která svátek označuje také jako svátek '''Teofanie''' (z řec. θεοφάνεια ''theofaneia''), je jedním z dvanácti velkých svátků liturgického roku.