Sipáhí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přesměrování na Sipahí |
|||
Řádek 1:
{{upravit}}'''Sipahíjové''' (turecky Sipahi, osmanskou turečtinou: سپاهی, také transliterováno jako Spahi, Sepahi či Spakh) byl název několika [[Osmanská říše|osmanských]] jezdeckých jednotek. Forma slova Spahi byla také dávána jako titul několika [[Kavalerie|jezdeckým]] jednotkám sloužícím francouzským a italským koloniálním armádám během devatenáctého a dvacátého století.
Jméno nepochybně pochází z perského slova sepâh, což znamená armádu.
== Popis ==
Sipahíjové se považují za všechny jezdecké jednotky vyjma [[Akincijové|akincijů]] a divokých jezdeckých kmenů v otomanské armádě. Slovo bylo téměř vždy jako synonymum ke slovo jezdectvo. Sipahíjové tvořili dvě různé části jezdectva: feudální typ, územní timarijští sipahíjové (Timarijové) a placení, stálí Kapikulujští sipahíjové, kteří tvořili jezdeckou část osmanských dvorních jednotek.
== Timarijští Sipahíjové ==
[[Soubor:OttomanHorseArcher.jpg|thumb|right|210px|Osmanský lučišník na koni]]
Timarijští sipahíjové (timarioté) drželi [[Timar|tîmâr]] oprávnění vybírat na určeném území daně a dávky a část si jich za aktivní účast v každoroční vojenské výpravě ponechávat.
V kontrastu s [[janičáři]], timarijští sipahíjové byli vždy pouze [[Turci|Turci]]. Provincie, které neměli tureckou populaci, jako například Arabský poloostrov, neměli timarijské sipahíje. Kanunname-i Sipahi (Zákoník či Kodex sipahíjů), byl napsán v době [[Mehmed II.|Mehmeda II.]], jasně udává, že každý sipahí (ať kapikulu či timari) musí mít turecké předky. Je zřejmé, že toto byla cesta jak oddělit dvě základní části armády ([[Janičáři|janičáře]] a sipahíje) a držet je odděleně od sebe a případně rebelsky smýšlející Turky od politiky hlavního města. Sipahíjové drželi kontrolu nad tureckou uřednickou elitou a šlechtou v Anatolii a na Balkáně, bez hrozby, že se v Osmanské říši vytvoří rivalská turecká dynastie. Sipahíjové tak měli uřední moc ve své vlastní provincii a měli sílu armády, byli vždy rivalem pro janičáře a nikdy by s nimi nespolupracovali proti sultánově rodině.
V době války, timarijští sipahíjové a jejich jebelijové - ozbrojená družina - byli shromážděni pod svými plukovními veliteli ([[Bej|beji]]). Občas byli shromážděni i s jednotkami pod provičního velitele ([[Sandžak_(administrativní_jednotka)|sandžak]]-beje), a proviční velitelé pod hlavního velitele ([[Bejlerbej]] - také velitel velitelů či pán pánů). Pokud byla bitva vedena v Evropě, balkánští (Rumeli) sipahíjové vedli pravé křídlo otomanské armády pod vedením balkánského hlavního velitele (Rumeli Bejlerbej), zatímco anatolský hlavní velitel vedl levé křídlo. Jestliže byla bitva v Asii, pozice se prohodily. Takto byla vždy obě křídla poskládána z timarijského jezdectva, zatímco janičáři, kapikulujští sipahíjové a dělostřelectvo bylo uprostřed.
Timarioté z Anatolie a Balkánu měli různé vybavení a taktiky. Anatolijští byli vybaveni jako klasičtí lučištníci na koni. Mohli za jízdy střílet šípy dozadu i dopředu. Avšak nebylo to nomádské jezdectvo a jejich postavení bylo podobné středověké jezdecké třídě. Klasická výbava anatolijských byl též kulatý štít, [[turecký luk]], šípy, turecký meč ([[kilij]]) a kožené či plstěné brnění. Anatolijští čas od času také nosili kopí/dřevce.
Balkánští timarioté byli oblečeni v kroužkové brnění, jeli na těžších koních a nesli kopí či dřevce. Také měli oštěpy jako metací zbraň proti dorážejícímu nepřátelskému jezdectvu. Klasickou výbavou balkánských timariotů byl kulatý štít, dřevec/kopí, meč, oštěp a kroužkové brnění zplátované na určitých místech.
Kromě tohoto byli sipahíjové z obou provincií také vybaveni teberskými a sagirskými sekerami a sesperskýmí palcáty.
Timarijští sipahíjové v klasické osmanské době byli hlavní složkou armády a měli v bojích hlavní podíl. Zatímco pěchota držela ve středu nehybnou línii, obě jezdecká křídla neustále dorážela na nepřítele. Taktika timariotů během bitvy spočívala v zahájení konfliktu nájezdy a navázáním kontaktu s nepřátelským jezdectvem. Pluky timariotů najížděly proti slabším či izolovaným jednotkám a pokaždé, když došlo ke střetu s těžkým jezdectvem nepřítele se vrátily k hlavní části armády. Během vracení jednoho pluku, ostatní pluky sipahíjů mohly zaútočit a narušovat nepřátelská křídla. Tímto způsobem se snažili vylákat nepřátelské jezdectvo co nejdále od podpory pěchoty, narušit soudržnost, izolovat a porazit je početní výhodou. Anatolijští sipahíjové provokovali nepřátelské jednotky šípy. Těžce vybavení balkánští sipahíjové používali oštěpy jako ochranu proti blízké nepřátelské kavalérii během taktického ústupu. Takto bojovala jezdecká křídla Osmanů okolo centra armády, které zůstavalo stabilně na místě.
== Kapikulujští Sipahíjové ==
[[Soubor:Battle of Vienna.Sipahis.jpg|thumb|left|210px|Sipahíjové v [[Bitva u Vídně|bitvě o Vídeň]], 1683]]
Šest divizí sipahíjů tvořilo kapikulujské jezdectvo stejně jako [[Janičáři|janičáři]] tvořili Kapikulujskou pěchotou. Kapikulu znamená dvorní otrok. Dvorní otroci byli legálními otroky otomanského trůnu. Nebyli doslovní otroci, ovšem jejich postavení bylo jiné než u ostatních otomanských poddaných. Sultán měl moc přímo nařídit popravu otroka bez rozsudku soudu. Teoreticky sultán neměl tuto moc nad obyčejnými lidmi, ani nad nejprostějšími rolníky. Ovšem pokud byl nezávislý/svobodný muž jmenován do jedné z Kapikulujských divizí, jeho postavení se automaticky změnilo na postavení otroka.
Kapikulujští sipahíjové tedy byli dvorní jezdecké jednotky otomanského paláce. A byli tedy jezdeckým ekvivalentem pro janičáře. Bylo šest divizí kapikulů: Sipahíjové, Silahtarsové, Praví Ulufecisové, Leví Ulufecisové, Praví Garipsové a Leví Garipsové. Všichni dostávali čtvrtletní plat. Sipahíjové a silahtarové byli elitními oddíly.
Silahtarové (což znamená zbrojíři) byli vybírání z nejlepších bojovníků v celé Osmanské říši. Každý otomanský bojovník, který se nějak významenal v bitvě, mohl být povýšen k Silahtarům. Většinou byli takto jmenováni pouze členové ostatních jezdeckých jednotek jako timarlijští sipahíjové a méně prestižní divize Kapikulů. Pěchotní vojáci se museli přihlásit na serdengecti (literárně znamená "podávající svou hlavou") a přežít sebevražednou misi, aby se mohli připojit k Silahtarské divizi. Pokud se janičář vůbec někdy stal silahtarem, ostatní členové jednotky jím pohrdali a původní jednotka janičářů ho prohlásila za zrádce. Avšak postavení a bohatství Silahtara bylo natolik atraktivní, že se janičáři a další vojáci nepřestali na tyto mise hlásit.
Velitel Silahtarské divize se nazýval silahtar aga. Byl oficálním zbrojířem paláce a blízkým osobním služebníkem sultána, kterému mu pomáhal obléci jeho brnění. Byl také hlavní důstojník, který dohlížel na komunikaci mezi [[Sultán|sultánem]] a [[Nejvyšším vezírem]]. Sipahíjská divize byla nejprestižnější ze všech šesti. Synové otomanské elity (synové [[Vezír|vezírů]], [[Paša|pašů]], bejů) tradičně sloužili v této jednotce. Sipahijům a silahtarům, byl darován [[Timar|tîmâr]] blízko Istanbulu, včetně platu. Ulufeci znamená placení a členové obou Ulufeckých divizí žádnou půdu nedostávali. Garip znamená chudý, protože jejich vybavení bylo nejhorší ze všech čtyř ostatních divizí a také dostávali výplatu.
Vybavení silahtarů, sipahíjů a Ulufeckých divizí bylo kroužkové brnění, kulatý štít, meč, luk, šíp, kopí, bozdoganský palcát a sekera. Jejich vybavení bylo podobné balkánských sipahíjům, avšak ti měli nádherné tkaniny, prominentní čepice a nosili ozdobené halapartny či kopí. Dvě Garipské divize byli vybaveny nejhůře.
V klasické bitevní formaci, kapikulujští drželi pozici jako zadní voj. Zasahovali jako záložní jezdectvo a garda pro sultána a vezíry. Jejich úloha také zahrnovala připojení se ke křídlům, která byla jinak složená výhradně z timariotů a jejich doplnění, vyžadovala-li to bitevní situace či dostali-li k tomu rozkaz.
Dvorní Sipahíjové byli založeni během vlády [[Murad I.|Murada I.]] Byli původně rekrutováni, stejně jako janičáři, pomocí systému devširme. Za časů sultána Mehmeda II., byli vybírani pouze z Turků, kteří vlastnili půdu na hranicích. Sipahíjové se stali největší divizí otomanského jezdectva. Mezi jejich povinostmi také bylo ježdění se sultánem na přehlídkách a také jako jeho garda. V dřívějších časech byla Silahtarská divize na přehlídkách, později zaujala toto místo Sipahíjská divize, neboť synové otomanské "aristokracie" byli přijímáni přednostně k tomuto regimentu. V dobách míru byli také odpovědní za vybírání daní. Sipahíjové, ovšem, by neměli být zaměňováni za timarioty, kteří byli nepravidelným jezdectvem organizováným feudálním systémem a znamým jako sipahíjové hovorově. Tato dvě uskupení měla vůbec málo společného.
== Rivalita s janičáři ==
[[Soubor:Sipahi3.jpg|thumb|right|210px|Sipahíj, ze západní rytiny v 16.století]]
Od doby co Kapikulujští Sipahíjové byli jezdeckým regimentem, bylo uvnitř říše známo, že se považují za nadřazené nad [[Janičáři|janičáře]], což byli synové křesťanských rolníků na Balkáně, privilegovaní otroci vázaní mnoha zákony a právy [[devširme]] a de facto [[Sultán|sultánovou]] osobní armádou a pretoriány.
Sipahíjové (ať timarijové či kapikulové), ač byli vždy přednostně vybíráni z Turků, se velmi snažili dosáhnout stejného či většího respektu uvnitř Osmanské říše než měli janičáři a jejich společenská i politická reputace závisela na chybách janičářů. Jak jisté napětí mezi oběma skupinami, tak způsob, jímž svého cíle chtěli dosáhnout, je zřejmý z tureckého pořekadla, které je užíváno v [[Turecko|Turecku]] dodnes, "Atli er başkaldirmaz", což v překladu znamená "Jezdec se nebouří" a odkazuje na vzpurné janičáře a loajální sipahíje.
V průběhu 16. století s růstem významu pěchoty na (evropských) bojištích, janičáři začali v armádě hrát důležitější roli. Sipahíjové zůstali důležitými činiteli na úřadech, v hospodářství a politice a garanty pevné disciplíny v armádě. V pozdním 17. století, sipahíjové byli, společně s jejich janičářskými rivaly, de facto vládci v prvních letech po nástupu sultána Murada IV. Roku 1826, při janičářské vzpouře, sipahíjové hráli významnou roli při rozpuštění janičářských jednotek. Sultán dostal rozhodně důležitou podporu od svého věrného sipahijského jezdectva, aby silou potlačil janičáře.
O dva roky později sdíleli sipahijové podobný osud, když sultán [[Mahmud II.]] zrušil jejich privilegia a rozpustil je při zavádění modernější vojenské organisace. Na rozdíl od janičářů před nimi, se se ctí a bez krveprolití začlenili do nového osmanského jezdectva, které dodržovalo novou vojenskou formu. Staří sipahíjové mohli odejít do důchodu a ponechat si svoje statky dokud nezemřou a mladící se připojili k nové armádě jako jezdci.
{{Překlad|en|Sipahi|391692456}}
{{Portály|Osmanská říše}}
[[Kategorie:Osmanská říše]]
[[Kategorie:Vojenské jednotky]]
[[bg:Спахия]]
[[bs:Spahija]]
[[da:Spahi]]
[[de:Sipahi]]
[[el:Σπαχής]]
[[en:Sipahi]]
[[es:Sipahi]]
[[fi:Sipahi]]
[[fr:Sipahi]]
[[he:סיפאהים]]
[[hr:Spahije]]
[[hu:Szpáhi]]
[[it:Spahi]]
[[ja:スィパーヒー]]
[[kk:Сыпай]]
[[ko:스파히]]
[[lt:Sipahiai]]
[[ms:Sipahi]]
[[pl:Spahisi (Turcja)]]
[[pt:Sipahi]]
[[ro:Spahi]]
[[ru:Сипахи]]
[[sh:Spahija]]
[[sr:Spahija]]
[[sv:Spahi]]
[[th:กองทหารม้าซิพาฮิ]]
[[tr:Sipahi]]
[[uk:Сипахи]]
[[wa:Sipayisse]]
| |||