|
Od doby co Kapikulujští Sipahíjové byli jezdeckým regimentem, bylo uvnitř říše známo, že se považují za nadřazené nad [[Janičáři|janičáře]], což byli synové křesťanských rolníků na Balkáně, privilegovaní otroci vázaní mnoha zákony a právy [[devširme]] a de facto [[Sultán|sultánovou]] osobní armádou a pretoriány.
Sipahíjové (ať Timarijovétimarijové či Kapikulovékapikulové), ač byli vždy přednostně vybíráni z Turků, se velmi snažili dosáhnout stejného či většího respektu uvnitř Osmanské říše než měli janičáři a jejich společenská i politická reputace závisela na chybách janičářů. Jak jisté napětí mezi oběma skupinami, tak způsob, jímž svého cíle chtěli dosáhnout, je zřejmý z tureckého pořekadla, které je užíváno v [[Turecko|Turecku]] dodnes, "Atli er başkaldirmaz", což v překladu znamená "Jezdec se nebouří" a odkazuje na vzpurné janičáře a loajální sipahíje.
V průběhu 16. století s růstem významu pěchoty na (evropských) bojištích, janičáři začali v armádě hrát důležitější roli. Sipahíjové zůstali důležitými činiteli na úřadech, v hospodářství a politice a garanty pevné disciplíny v armádě. V pozdním 17. století, Sipahíjovésipahíjové byli, společně s jejich janičářskými rivaly, de facto vládci v prvních letech po nástupu sultána Murada IV. Roku 1826, při janičářské vzpouře, Sipahíjovésipahíjové hráli významnou roli při rozpuštění janičářských jednotek. Sultán dostal rozhodně důležitou podporu od svého věrného Sipahijskéhosipahijského jezdectva, aby silou potlačil janičáře.
O dva roky později sdíleli Sipahijovésipahijové podobný osud, když sultán [[Mahmud II.]] zrušil jejich privilegia a rozpustil je při zavádění modernější vojenské organisace. Na rozdíl od janičářů před nimi, se se ctí a bez krveprolití začlenili do nového osmanského jezdectva, které dodržovalo novou vojenskou formu. Staří Sipahíjovésipahíjové mohli odejít do důchodu a ponechat si svoje statky dokud nezemřou a mladící se připojili k nové armádě jako jezdci.
{{Překlad|en|Sipahi|391692456}}
|
