Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 31:
=== Moderní doba ===
 
Po porážce Japonska za 2. světové války byly všechny japonské ozbrojené síly rozpuštěny a výroba ostrých mečů byla povolena pouze na speciální policejní nebo vládní povolení. Veškeré meče měly být obyvatelstvem odevzdány americké okupační správě a zničeny. O zrušení tohoto rozkazu se zasadil Dr. Honma Džundži. Při setkání s generálem Douglasem McArthurem, mu Dr. Honma demonstroval meče z různých období japonské historie. McArthur tak viděl výrazný rozdíl mezi uměleckými a bojovými meči. Díky tomuto setkání byl rozkaz upraven tak, že meče umělecké byly podrobeny evidenci a meče bojové byly zlikvidovány. I přes to se však americkým vojákům rozdala jako válečná kořist velká spousta katan a guntó. V roce 1958 bylo v Americe více japonských mečů než v Japonsku. Velká většina těchto mečů (více než milion kusů) byla vojenských typů guntó, ale stále tu byla početná část starších mečů.
 
Kováři se zaměřovali na výrobu nebojových předmětů už po [[období Edo]] ale regulace po 2. světové válce téměř zlikvidovala tradiční mečířské řemeslo. Několik málo kovářů v jejich výrobě pokračovalo a Dr. Honma se stal zakladatelem ''Společnosti na ochranu japonského meče'' (日本美術刀剣保存協会, Nippon Bidžucu Tóken Hozon Kjókai). Jejich úkolem se stalo uchování starých technik výroby klasických japonských zbraní. Za pomoci všech podobně smýšlejících lidí se katanu podařilo zachránit od vymizení a podařilo se také znovuobjevit některé prastaré způsoby její výroby.