Obsolence: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Po přesunu
Doplnění, oprava reference
Řádek 1:
'''Obsolence''' (latinsky ''obsoletus'', zastaralý) je pojem [[teorie práva|právní teorie]], označující [[účinnost (právo)|neúčinnost]] [[právní norma|právní normy]], která je ale stále formálně [[platnost (právo)|platná]], protože nebyla předepsaným způsobem zrušena. V tomto smyslu se obsolence týká jen [[právní předpis|právních předpisů]], či jen jejich částí, případně [[normativní smlouva|normativních smluv]], když individuální [[právní akt]]y obecné právní normy neobsahují.<ref>[[Aleš Gerloch]]: ''Teorie práva''. Aleš Čeněk, 2009, str. 95</ref> Pro pojmenování těchto právních předpisů se pak v praxi užívají i adjektiva jako „vyhaslý“,<ref>[[Český rozhlas 7 Radio Praha|Radio Prague]]: [http://archiv.radio.cz/news/CZ/1999/10.03.html České reakce na setkání Schröder-Zeman], 10. března 1999</ref> „překonaný“,<ref>Tomáš Tyl: ''[http://www.epravo.cz/top/clanky/jak-se-dela-pravni-smeti-15378.html Jak se dělá právní smetí?]'', epravo.cz, 14. listopadu 2001</ref> „mrtvý“, „nefunkční“ či „bezzubý“.{{chybí zdroj}} Vzhledem k tomu, že právní předpis není jednoznačně zrušen, má obsolence poměrně neurčitý charakter a její působení je v konkrétních případech otázkou [[právní výklad|právního výkladu]]. Pokud je však prokázána, má prakticky stejné účinky, jako kdyby došlo ke zrušení daného právního ustanovení, protože obsolentní právní norma už nemůže nikoho zavazovat, nemůže zakládat, měnit nebo rušit individuální práva a povinnosti.
 
Podstatou obsolence je vyčerpání dané právní normy, zejména pokud byla určena k jednorázové aplikaci a ta již proběhla.<ref name="ŠkopPolčák">Jaromír Harvánek a kol.: ''Teorie práva''. Aleš Čeněk, 2008, str. 266</ref> Takovým ustanovením je např. § 871 odst. 1 [[občanský zákoník|občanského zákoníku]], kterým jednorázově došlo k transformaci práva osobního užívání bytu na [[nájemní smlouva|nájem]].<ref>[http://portal.gov.cz/zakon/40/1964/871 § 871 odst. 1] zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník</ref> Případně mohla řešit i více situací, nicméně ty už od určité doby nemohou objektivně nastat. Typickým příkladem takového obsoletního právního předpisu jsou v českém právu některé [[dekrety prezidenta republiky]], např. dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy,<ref name="ŠkopPolčák" /> o kterém se [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] vyjádřil tak, že „již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy“.<ref>Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/1994</ref>
 
Vzhledem k tomu, že obsolence právní normy pouze zneplatňuje, ale neruší, liší se tím od [[desuetudo|desuetudinis]], které způsobuje úplný zánik právní normy. Obsolencí také není [[derogace]], tedy klasické zrušení právní normy, ať už výslovné (derogační klauzulí v novém právním předpisu), nebo mlčky díky uznávaným právním zásadám, když je přijata novější (''lex posterior derogat priori'', pozdější zákon ruší dřívější), či specializovanější právní úprava (''lex specialis derogat generali'', zvláštní zákon ruší obecný), než je ta dosavadní.<ref>[[Viktor Knapp]]: ''Teorie práva''. C. H. Beck, 1999, str. 115</ref>