Obsolence: Porovnání verzí

'''Obsolence''' (latinsky ''obsoletus'', zastaralý), někdy také laicky '''vyhasnutí''',<ref>[[Český rozhlas 7 Radio Praha|Radio Prague]]: [http://archiv.radio.cz/news/CZ/1999/10.03.html České reakce na setkání Schröder-Zeman], 10. března 1999</ref> je pojem [[teorie práva|právní teorie]], označující [[účinnost (právo)|neúčinnost]] [[právní norma|právní normy]], která je ale stále formálně [[platnost (právo)|platná]], protože nebyla předepsaným způsobem zrušena. V tomto smyslu se obsolence týká jen [[právní předpis|právních předpisů]], či jen jejich částí, když individuální [[právní akt]]y obecné právní normy neobsahují.<ref>[[Aleš Gerloch]]: ''Teorie práva''. Aleš Čeněk, 2009, str. 95</ref> ObsolentníPro pojmenování těchto právních předpisů se pak v praxi užívají i adjektiva jako „vyhaslý“,<ref>[[Český rozhlas 7 Radio Praha|Radio Prague]]: [http://archiv.radio.cz/news/CZ/1999/10.03.html České reakce na setkání Schröder-Zeman], 10. března 1999</ref> „mrtvý“, „nefunkční“ či „bezzubý“.{{chybí zdroj}} Vzhledem k tomu, že právní předpis není jednoznančně zrušen, má obsolence poměrně neurčitý charakter a její působení je v konkrétních případech otázkou [[právní výklad|právního výkladu]]. Pokud je však prokázána, má prakticky stejné účinky, jako kdyby došlo ke zrušení dané právního ustanovení, protože obsolentní právní norma už nemůže nikoho zavazovat, nemůže zakládat, měnit nebo rušit individuální práva a povinnosti.

Podstatou obsolence je vyčerpání dané právní normy, pokud byla určena k jednorázové aplikaci a ta již proběhla.<ref>Jaromír Harvánek a kol.: ''Teorie práva''. Aleš Čeněk, 2008, str. 266</ref> Případně mohla řešit i více situací, nicméně ty už od určité doby nemohou objektivně nastat. Typickým příkladem takové obsoletního právního předpisu jsou v českém právu jsou některé [[dekrety prezidenta republiky]]<ref>Např, např. dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.</ref>Nález neboÚstavního ustanovenísoudu </ref>