Sukně: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 7102223 uživatele 81.92.146.126 (diskuse) zrušena
Řádek 6:
{{Wikislovník|sukně}}
=== Reference ===
<references/>
Řekneme-li sukně, vybaví se nám kus obleku tak typicky ženského, že vyjímky, jako skotská sukně nebo plisovaná suknička kyperských horalů, působí směšně, jaksi nepatřičně. A přesto staletí a tisíciletí zastupovala sukně jak oděv ženský, tak mužský. Její zhotovení bylo prosté, oproti zástěře měla nejednu výhodu. Kryla část těla ze všech stran, při pohybu se nesesouvala z míst, která měla zůstat chráněná, přitom však nebránila volnému pohybu. V počátcích historického období sloužila jako oblek egyptských faraonů, přetrvala i středověk. Mužské sukně zůstávaly většinou krátké. Ženské sloužily nejen jako oděv, ale byly také plochou, která se dala až po mez únosnosti ozdobit a zkrášlit. Většinou se pohybovaly v délce od kotníků po nárt.
Krásné jsou sukně krétské z 16.-11. století př. n. st. Ženy je šily z barevných pruhů a pošívaly volány, takže silueta tvořila v bocích úzký, u kotníků široký zvon, blýskající se perličkami a kovovými tretkami.
Téměř stejně staré jsou vzácné nálezy skutečných tkanin, konzervovaných rašelinnou vodou jutských močálů. Mezi kusy závojů a pláštěnek najdeme i sukně. Nejpřepychovější je vlněná, tmavě a světle hnědě kostkovaná , nejkurioznější je minisukýnka , celá upletená z provázků.
Řím a Byzance nadlouho sukni vyřadily z módy a nahradily ji tunikou. Teprve první krejčí středověku, předhánějící se v řemeslné dovednosti, zřasili látku kolem ženských boků tak, aby vynikla její oblost a štíhlost pasu byla zvýrazněna. Obleky se rozčlenily na živůtek a sukni, v renesanci jsou šaty prostřihovány a móda dostává další kus šatu navíc - spodničku, často vystavovanou na odiv a materiálem a výzdobou nezůstávající pozadu za oblekem svrchním.
Teprve v polovině 19. století se šijí blůzy a sukně z různých materiálů a obměňující se. Do módy tehdy přichází i pařížská kreace kostkované skotské sukně v dámském společenském provedení.
Jednou z těžko pochopitelných kreací se stává tzv. k u l h a v á s u k n ě , z roku 1914, která je v dolní části tak úzká, že znemožňovala jakýkoliv normální krok. V období 1. světové války nastává krácení délky, posun od kotníků ke kolenům. Průměr délky sukně se ustálil u kolen, která jsou přirozeným stavebním prvkem postavy. Zůstává průměrem bez ohledu na střídající se období mini nebo maxi, ovlivněné rychle se měnícím, vrtkavým vkusem, reklamou a zájmy obchodníků s látkami.
 
=== Související články ===