Paul von Hindenburg: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Prezident: oprava gramatických chyb |
→Leden 1932–1933: rok rozhodnutí: oprava chyb gramatických |
||
Řádek 88:
Přes rostoucí Hindenburgovu senilitu byl znovu přemluven ke kandidatuře ve volbách roku 1932, jako jediný kandidát, který mohl porazit Adolfa Hitlera. Sám Hindenburg chtěl skončit, ale ''Kamarilla'' ho přiměla pokračovat, aby udržel Hitlera mimo moc. Hindeburg neochotně souhlasil, ale volbám se chtěl vyhnout. Jedinou možností, jak toho dosáhnout, bylo nechat ''Reichstag'' dvoutřetinovou většinou volby zrušit. Jelikož byli nacisté druhou nejsilnější stranou, bylo pro tento plán nanejvýš vhodné, aby spolupracovali. Brüning se v lednu 1932 sešel s Hitlerem a zeptal se ho, jestli by přistoupil na Hindenburgův požadavek volby zrušit. Hitler prohlásil, že pouze pokud Brüning splní řadu nepřijatelných požadavků. Brüning je odmítl jako naprosto nestoudné a neodůvodněné. V této době se již Schleicher rozhodl, že se Brüning stal překážkou v jeho plánech a začal plánovat jeho pád. Hindenburgovi řekl, že důvod, proč Hitler odmítl Brüningovu nabídku je ten, že Brüning záměrně sabotoval jednání, aby přinutil postaršího prezidenta zúčastnit se vysilujících voleb.
Hindenburgovu volební kampaň [[1932]] vedl především Brüning. Pro špatné Hindenburgovo zdraví, ale i slabé řečnické schopnosti, úkol objíždět zemi a vést proslovy na Hindenburgovu podporu spadlo na něj. Hindenburgova účast na kampani se většinou sestávala z pouhých výstupů před davy a mávání jim bez mluvení.
„Vláda baronů“, jak byla [[Vláda Franze von Papena|Papenova vláda]] známa, měla otevřeně za cíl zničit demokracii v Německu. Tak jako Brüning, Papen vládl také prostřednictvím používání článku 48. Na rozdíl od Brüninga Papen získal přízeň Hindenburga prostředníctvím nanejvýš slizkých lichotek. Papenův šarm a smysl pro humor z něj udělaly nejoblíbenějšího Hindenburgova kancléře. K velké Schleicherově nelibosti jej Papen brzy nahradil na pozici nejoblíbenějšího rádce. Francouzský velvyslanec André François-Poncet informoval své nadřízené do Paříže: „Je to Papen, kdo je ten nejvíce upřednostnovaný, oblíbenec maršála; rozptyluje starého muže svým temperamentem a hravostí; lichotí mu svým respektem a oddaností; obalamutil ho svou odvahou; je v Hindenburgových očích dokonalý muž“.
Řádek 103:
[[Soubor:Hindenburg-ludendorff.jpg|thumb|Hindenburg a Erich Ludendorff]]
Výsledky vojenských cvičení přinutily Papena v prosinci 1932 odstoupit ve prospěch Schleichera. Hindenburg byl velmi nešťastný, že přišel o svého oblíbeného kancléře, předpokládal, že vojenská cvičení byla podvržena, aby odstranila Papena a zlobil se proto na Schleichera. Papen byl rozhodnut dostat se zpět do funkce a 4. ledna se sešel s Hitlerem aby prodiskutovali, jak položit [[Vláda Kurta von Schleichera|Schleicherův kabinet]]. Jejich schůzka však byla značně bezvýsledná, protože oba chtěli kancléřství pro sebe. Přesto, oba souhlasili, že budou v rozhovorech pokračovat. Nakonec Papen uvěřil tomu, že může Hitlera ovládat z pozadí a rozhodl se podpořit ho na kancléře. Přiměl ke svému plánu Meissnera a Hindenburga mladšího a všichni tři pak strávili druhou polovinu ledna tlačením na Hindenburga, aby Hitlera jmenoval. Ten byl představou Hitlera jako kancléře velmi znechucen a upřednostňoval, aby se do úřadu vrátil Papen. Jejich tlak byl však neúnavný a tak se koncem ledna rozhodl Hitlera jmenovat. Ráno 30. ledna [[1933]] složil Hitler v prezidentském paláci přísahu. Krátce poté Hindeburg dostal dopis od Ludendorffa, který se již delší dobu předtím s nacisty, za které dříve kandidoval, rozešel. Napsal Hindenburgovi: „Vážně předvídám, že tento mizerný muž Hitler přivede naši říši do propasti a zavede náš národ do neštěstí. Budoucí
== ''Machtergreifung'' ==
| |||