Josef Sousedík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 7082461 uživatele 93.89.107.119 (diskuse) zrušena, exp |
|||
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{NPOV}}
[[Soubor:Slov_strela_modell.JPG|thumb|right|Model motorového vozu M 290.0 "Slovenská strela"]]
'''Josef Sousedík''' ([[18. prosinec|18. prosince]] [[1894]] [[Vsetín]] – [[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]] Vsetín) byl významný meziválečný vynálezce v oboru elektrických strojů.
Po dokončení měšťanské školy se vyučil strojním zámečníkem a elektromontérem. V roce [[1912]] nastoupil do firmy Bartelmus-Donát v Brně, kde pracoval až do vypuknutí [[První světová válka|1. světové války]], v posledních letech jako vedoucí. V srpnu [[1914]] narukoval, po skončení války se přihlásil jako dobrovolník do československé armády do bojů na [[Slovensko|Slovensku]]. Do Vsetína se vrátil v roce [[1919]].
V roce [[1920]] otevřel vlastní závod na výrobu [[elektromotor]]ů a dalších strojů podle svých [[patent]]ů. Závod se mnoho let úspěšně rozrůstal, v jednu chvíli zaměstnával více než 350 pracovníků. Odmítl nabídku zlínského podnikatele [[Tomáš Baťa|Tomáše Bati]] na vytvoření společného podniku a když se později v důsledku hospodářské krize dostal do potíží, získala jeho podnik v roce [[1934]] v konkursu společnost [[Ringhoffer-Tatra]]. Sousedík zde pracoval až do roku [[1940]] na ředitelském místě. Poté nadále s podnikem spolupracoval, ale v důsledku válečných událostí pouze jako soukromník. Jeho elektrotechnická továrna také sestrojila mnoho komponent [[Motorový vůz M 290.0|motorového vozu řady M 290.0]] (tzv. [[Slovenská strela]]). Mimo to jeho podnik dodal i část elektrické výzbroje (hlavně motory) pro pražské trolejbusy [[Tatra T86]]. Prototyp tohoto trolejbusu byl jedním ze tří, které trolejbusovou dopravu v Praze zahajovaly.
Byl nejen podnikatel, ale také vynálezce. Svůj první patent, automatický spouštěč, zaregistroval v roce 1920. Celkem je jeho jméno uvedeno u více než 50 patentů z oblasti elektrotechniky a strojírenství (některé z nich byly i patenty světovými). Patřily mezi např. letadlo s kolmým startem, elektrické kormidlo pro motorové lodě, pohony kolejových a silničních vozidel, elektrické stroje určené k užití v průmyslu apod. Podílel se na vývoji benzinoelektrického hnacího agregátu pro motor rychlovlaku Strela, který maximální dosahovanou rychlostí 150 km/h patřil ve své době k nejrychlejším vlakům na světě, Vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou stihnul za rekordní 4 hodiny a 28 minut, rekord nepřekonalo ani pověstné Pendolino. Dalším vynálezem byl elektromobil s hybridním pohonem, který dosahoval rychlosti 70 km za hodinu. Byl patentován ve třiadvaceti zemích světa. Dostával excelentní nabídky ze zahraničí, například místo ředitele patentového úřadu v Londýně, přesto zůstal v Československu. Na velmi výhodné nabídky ze Spojených států, Velké Británie nebo Německa, bude-li pracovat pro ně, odpovídal: „Pánové, já jsem Čechoslovák a mou povinností je pracovat pro Československou republiku.“ Slova, za která by si dnes u mnoha Čechů vysloužil posměch.
Jeho patenty bohužel propadly, protože stát je po válce nezaplatil a tak republika přišla o značné sumy peněz a práva na špičkové vynálezy, které okamžitě převzaly jiné země. Některé své vynálezy skrýval ve válečných letech, aby se nedostaly do služeb nacistických okupantů, další patenty zamýšlel podat až po válce „To bude můj dar nové republice,“ říkával.
Byl aktivní také v politickém a společenském životě. V letech [[1927]]–[[1938]] byl dvakrát zvolen starostou Vsetína a působil i ve funkci starosty okresu. Velmi se zasloužil se o rozvoj města, během této doby bylo postaveno Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna, Živnostenská škola, zrekonstruován mlýn a elektrárna. Město také získalo pobočku brněnské zbrojovky, která se zasloužila o rozvoj průmyslu ve městě. Zároveň byly postaveny dva mosty přes řeku [[Bečva|Bečvu]] a kilometry silnic po celém [[Okres Vsetín|vsetínském okrese]].
Za války byl aktivně zapojen do protinacistického odboje, udržoval styky se skupinou Clay Eva. Byl několikrát zatčen a během výslechu [[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]] po potyčce s důstojníkem [[Gestapo|Gestapa]] zastřelen.
Po válce mu prezident [[Edvard Beneš]] udělil Válečný kříž in memoriam.
Po roce 1948 se komunisté snažili památku na Josefa Sousedíka vymazat, rodina Josefa Sousedíka ve Vsetíně byla perzekuována a jeho odkaz byl odsouzen k zapomnění. Kapitalista, který byl vlastenec a odbojář, jim nepasoval do třídního profilu. Sňali pamětní desku z budovy okresního úřadu, rodina byla okradena o dům a dětem bylo znemožněno studovat. Josef Sousedík byl rehabilitován teprve po roce 1989.
To, oč se snažili komunisté, vymazat jej z historie Vsetína i republiky, se svým způsobem daří do dnešních dnů. Ani dnes není památka Josefa Sousedíka uctívána v míře, jakou by si člověk takových kvalit zasloužil. A to ani v rodném Vsetíně, do jehož historie je nesmazatelně zapsán jako zakladatel dnešní firmy TES Vsetín, s. r. o., natož jako vlastenec a bývalý starosta. Dokonce i unikátní Slovenská strela, jediný dochovaný exponát, reziví před muzeem v Kopřivnici.
Existují teprve mlhavé snahy o zřízení stálé expozice v muzeu ve Vsetíně a navrácení do školní výuky o této velmi výrazné osobnosti města, ale i protinacistického odboje České republiky.
V letech 2004, 2005 a 2009 předložil [[Český svaz bojovníků za svobodu]] spolu se Sousedíkovým synem Tomášem návrh, aby byl Josefu Sousedíkovi udělen [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]] za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
==Externí odkazy==
* [http://www.rust-osobnosti.cz/clanky/kdo-byl-josef-sousedik.html Kdo byl Josef Sousedík ...]
* [http://www.josef-sousedik.cz/sdruzeniindex.htm Občanské sdružení pro uctění památky Josefa Sousedíka]
{{DEFAULTSORT:Sousedík, Josef}}
[[Kategorie:Konstruktéři]]
[[Kategorie:Narození 1894]]
[[Kategorie:Úmrtí 1944]]
[[Kategorie:Muži]]
[[fi:Josef Sousedík]]
| |||