*'''Zavinění''' v [[právo|právu]] je subjektivní vztah ([[vůle]], [[vědomí]] nebo [[nedbalost]]) osoby k předpokládaným nebo možným [[následek|následkům]] nebo [[zákaz|zakázanosti]] jejího jednání, jímž je někomu způsobena újma nebo které je [[protiprávnost|protiprávní]].▼
'''Zavinění''' v [[právo|právu]] je
* objektivní příčinný vztah mezi [[jednání]]m ([[čin]]em nebo [[nečinnost]]í) a posuzovanou [[újma|újmou]] nebo [[Škoda (právo)|škodou]] (někdy se v tomto významu používá slova [[způsobení]], resp. způsobit); může jít i o příčinnost zřetězenou nebo spolupůsobící s dalšími faktory,
▲* subjektivní vztah ([[vůle]], [[vědomí]] nebo [[nedbalost]]) osoby k předpokládaným nebo možným [[následek|následkům]] nebo [[zákaz|zakázanosti]] jejího jednání, jímž je někomu způsobena újma nebo které je [[protiprávnost|protiprávní]].
Objektivní, subjektivní nebo obojí zaviněníZavinění je v některých případechobvykle podmínkou [[odpovědnost]]i jednající osoby. Ve vztahu k trestnímu právu subjektivní zavinění tvoří součást tzv. [[subjektivní stránka trestného činu|subjektivní stránky trestného činu]], tedy [[trestní odpovědnost]]i, která je dále podmíněna například [[věk]]em a [[příčetnost]]í.
Zavinění v [[etika|etice]] se spíše popisuje slovy [[vina]] nebo [[hřích]].
== Zavinění v českém právu ==
{{aktualizovat|část}}
V [[Česko|českém]] právu je zavinění zmiňováno, případně definováno, například v těchto zákonech:
* [[Trestní zákoník|Trestní zákon]] (§ 3–6 zák. č. 140/1961 Sb. v plat. zn.)
