Bolero (Ravel): Porovnání verzí

Bolero je složeno v tónině [[C dur]] pro mimořádně pestrý [[orchestr]]: 2dvě [[flétna|flétny]], [[pikola|pikolu]], dva [[hoboj]]e, [[hoboj d'amore]], [[anglický roh]], dva B [[klarinet]]y, Es klarinet, [[basklarinet]], dva [[fagot]]y, [[kontrafagot]], čtyři [[lesní roh]]y, C [[trubka]], tři B trubky, [[trombón]]y, [[tuba]], sopraninový [[saxofon]], sopránový saxofon, tenor saxofon, [[tympán]]y, dva malé bubny, [[činel]]y, [[gong]], [[celesta|celestučelestu]], [[harfa|harfu]] a [[smyčcové nástroje]] (1. a 2. [[housle]], [[Viola|violy]], [[violoncello|violoncella]] a [[kontrabas]]y).

Pro skladbu je charakteristický neměnný [[ostinato|ostinátní]] rytmus španělského tance [[bolero (tanec)|bolero]], jejž udržují malé bubny po celou skladbu. Stejně tak neměnný je i basový doprovod.

Tentýž motiv podruhé opakuje klarinet, poté se objevuje druhý motiv v podání fagotu. Dále se postupně střídají další jednotlivé nástroje a jejich různé kombinace. Neustále se opakují dva melodické motivy AA BB AA..., na kterých je skladba vystavěna, a hudba se přitom zesiluje. Bolero je tak pravděpodobně nejdelším nepřerušeným [[crescendo|crescendem]] v dějinách hudby. Impozantní účinek skladby je krátce před koncem umocněn krátkým přechodem na osm [[takt (hudba)|takt]]ů z tóniny C dur do E dur. Šest taktů od konce se výrazně přidávají všechny [[bicí nástroje]] a v samém závěru ve [[fortissimo|fortissimu]] vstupují do rytmu skladby dlouhá [[glissando|glissanda]] trombónů. Skladba po chvíli zní [[disonance|disonantně]] a končí náhle jednoduchým [[kvintakord]]em.